Hvězda seriálu Modrý kód Petr Buchta (34): NEMÁM KSICHT NA PRINCE
27 fotografií
Prošel několika různými seriály. Devětkrát hrál narkomana, na svém kontě má pár vrahů. Herec Petr Buchta (34) je přesvědčený, že to je díky jeho obličeji. „Nejsem žádný krasoň,“ směje se rodák z Karviné, který občas ze škatulky podivných existencí vypadne. Třeba v roli horníka v Dukle 61 anebo jako doktor Kamil Prchlík v seriálu Modrý kód.
Petře, čím to je, že většinou hrajete záporáky?
„Já nevím. Nemám ksicht na prince, tak asi proto. Ale podivíni mě baví. Nejčastěji hraju vrahy, anebo narkomany. Pan Čenský měl prince, pan Dvořák vodníky a já mám narkomany!“ (směje se)
Jednoho, který navíc týral ženu a dítě, jste hrál i v seriálu Ordinace v růžové zahradě...
„To byl extrém. Vrahové, které jsem si zahrál, k tomu většinou byli dohnaní okolnostmi. Pavel v Ordinaci si to ale dělal sám. Když jsem ho začal hrát, věděl jsem, že to bude hajzlík, ale nečekal jsem, že půjde až tak daleko a někoho zabije.“
A zastřelí jednu z nejoblíbenějších postav, doktorku Andreu Hanákovou (Klára Cibulková)...
„No právě! Když se ten díl vysílal a já pak jel na kole, tak na mě lidi volali: Vrahu! V tu chvíli jsem byl rád, že nejdu pěšky. Možná by za mnou i běželi. Bylo to hodně nepříjemné.“
Hrál jste i nějakou kladnou postavu?
„Málo. Třeba ve hře Lámání chleba ve Švandově divadle mě obsadili do role faráře! Je normální a strašně hodný. Abych chyt postavu, zašel jsem i do kostela. (směje se) Ale třeba v jiné hře, Hladové zemi, hraju horníka, alkoholika, který je poznamenaný životem.“
Horníkem jste byl i ve filmu Dukla 61...
„Hrál jsem havíře Cyrila. V době, kdy se film odehrává, jezdili na Karvinsko za prací Poláci, Slováci, Maďaři. Když jsem řekl Davidovi Ondříčkovi, že umím polsky, tak jsme z mého havíře udělali Poláka. Den před první klapkou! Pocházím z Karviné, jako kluk jsem sledoval polskou televizi, a taky jsem byl pět let v angažmá v divadle v Českém Těšíně. Proto umím polsky.“
Předpoklad hrát horníka máte jako rodák z Karviné vlastně už v životopise...
„No vidíte, je pravda, že děda byl horník a přímo na Dukle fáral. Nastoupil ale až dva roky po tom neštěstí. Babička pracovala na dolech a horníkem je i můj švagr. Smekám před nimi. Při natáčení jsem zjistil, že makat v takových podmínkách několik hodin denně je opravdu náročné. Pro nás bylo nejtěžší už jen sfárat, nikdo nevěděl, jestli má nebo nemá klaustrofobii. Ale dobře to dopadlo.“
Více najdete v tištěném vydání Nedělního AHA!.
27 fotografií
