Saša Rašilov (46): Otevřené přiznání o soukromí! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Saša Rašilov (46): Otevřené přiznání o soukromí!

Saša Rašilov
Saša Rašilov (Foto: Jan Tůma, FTV Prima a archiv Blesku)

Právě nastoupil do seriálu Modrý kód. Saša Rašilov (46) si v Temném Kraji střihl psychologa, nyní je z něj traumatolog. „Role doktora Tomáška je zajímavá z hlediska jeho profesních schopností a suverenity, ale hodně mě zaujal i jako typ člověka – trochu samotář, spíš single, své soukromí moc nezveřejňuje a nebaví se o něm vlastně ani s těmi nejbližšími,“ říká o své postavě herec. Přitom on sám poslední roky opět žije v domě, kde je obklopen nejen svou rodinou, ale i rodinou bratra Václava. O samotářství tak nemůže být řeči.


Máte sám čas koukat na televizi?
„Sám moc ne, ale s dcerou Maruškou, která je ranní ptáče a vstává kolem páté hodiny, se díváme na oblíbené pohádky a hrdiny. Začínají kolem šesté hodiny. Dám si u toho v klidu snídani a pak se věnujeme dalšímu společnému programu. Klasické televizní vysílání v současném objemu práce nezvládám. To, co potřebuji nebo chci vidět, naštěstí lze zhlédnout v rámci televizních archivů na internetu.“

Co vás baví kromě dětského vysílání?
„S manželkou Lídou sledujeme Hru o trůny. Naše poslední seriálová mánie byla hlavně v době, kdy byla Lída těhotná, a následně po porodu, to jsme trávili asi nejvíc času doma. Jinak poslouchám rád rozhlas, v autě nebo ve sluchátkách. Klidně objektivní zpravodajství. Nemám rád, když na mě po ránu někdo křičí z rádia, že je všechno super krásný, raději si poslechnu nějaké zprávy nebo kultivovaný program.“

A když máte náhodou volno?
„Ve volném čase rád s dcerou jezdím na kole a nově také na koloběžce. Můj kamarád Petr Kostka vyrábí koloběžky, a dokonce i sedačky na koloběžky. Takže na ní drandíme i my. Jinak ve volném čase pro mě bylo odjakživa největším relaxem brnkání na kytaru.“

Co vás přimělo vzít roli v seriálu Modrý kód?
„Doktorské role jsou vždycky výzva. Jde nejen o povolání, ale i o prostředí, a hlavně lidské vztahy a zápletky. Tohle byla skvělá příležitost, jak si vyzkoušet, když člověk hraje doktora na urgentním příjmu. Máme neustále k dispozici lékaře, který navíc pomáhá a radí, jak to správě pojmout, aby pak náš výkon působil věrohodně. Je úžasné sledovat i práci v maskérně, kdy vám po časově náročné přípravě dovezou člověka, který má nějaké složité zranění. Dost často působí tak věrohodně, že máte pocit, že je to skutečné zranění. Já s tím nemám problém, jsem v tomhle celkem odolný, ale nesmí se jednat o někoho z mé rodiny. Když si moje dítě třeba jen odře koleno, tak jsem nepoužitelný a musí zasáhnout moje manželka. Ženy mají v tomhle úžasnou mateřskou sílu a umí v daný moment jednat.“

Vybíráte si role podle scénáře, režiséra, nebo kolegů?
„Režisér, hlavní kameraman a všechny profese, které se na ně napojují, to bych řekl, že je na prvním místě. Samozřejmě scénář je také důležitý. Na začátku totiž přijde nabídka scénáře, ve chvíli, kdy tam vidím, že je tam pro mě něco zajímavého a kvalitního, tak pak řeším tvůrčí tým. Ale důležité je obojí. Až nakonec řeším kolegy, protože součástí profesionality je spolupracovat s lidmi, které si režisér a produkce obsadí. Nejsem člověk, který by říkal, s tímhle kolegou já hrát nebudu, nebo že bych chtěl místo něho někoho jiného. To jsou manýry, které nemám rád. V Modrém kódu mám jako zásadní kolegy Sabinu Laurinovou a Tomáše Měcháčka, s těmi jsem nejčastěji. S dalšími se spíš střídáme na place podle dispozic natáčení.“

Šel byste do natáčení s někým, kdo vám vyloženě nesedí?
„Já to mám nastavené tak, že osobní sympatie jdou stranou. Tyhle věci neřeším. Beru to jako součást herecké etiky a profesionality. Na place ani není čas řešit nějaké věci mimo scénář.“

Proč myslíte, že jsou doktorské seriály už od dob Nemocnice na kraji města divácky úspěšné?
„Protože je to atraktivní prostředí, jde tam o život. Je to stejné i s detektivkami. Jsou to dva královské žánry. Doktorské prostředí je divácky přitažlivé a právě těm detektivkám zdárně konkuruje. Většinou se lidé v nemocnicích neradi zdržují, ale takhle prostřednictvím seriálu z lékařského prostředí můžete vlastně bezpečně sledovat nebezpečné a dramatické situace. Je tam i nějaká exkluzivita toho prostředí. Když tam jste ve skutečnosti, tak spíš chcete rychle být pryč, ale takto máte šanci si to prostředí prohlédnout důkladněji.“

 

Jak se změnil podle vás způsob herectví od dob vašeho dědečka? Myslíte, že by se mu dnešní doba líbila?
Třeba mobily a tak. „Myslím, že by to nemusel být ani můj dědeček, stačil by můj táta. Já jsem dědu nepoznal, narodil jsem se dlouho po tom, co zemřel. Nicméně ho znám z filmů a jeho ducha na mě přenesla babička, se kterou jsem vyrůstal v jednom domě, a táta, který o něm rád vypráví. O těch změnách civilizačních si spíš tedy povídám v duchu s tátou, kdy třeba ze Zbraslavi, kde žiju, vedla kdysi jednoproudá silnička lemovaná topoly, dnes je tam vyloženě městský provoz a komunikace už není jen ta silnička... To, že jsem ve městě, jsem dříve začal vnímat někde na Smíchově, možná i dál, až někde vyloženě v centru. Dnes už mám ten pocit už u nás doma na Zbraslavi, a říkám si – no teda táto, tomu bys asi nevěřil! Co se techniky týká, to si myslím, že by se táta divil a jako kameraman by uměl ocenit. Táta zemřel v roce 2000 a i za tu dobu v tom digitálu došlo k obrovskému posunu. V těchto věcech je to šílený skok. Stejně jako možnosti dnešních telefonů, to žijeme vlastně verneovky! Táta měl hodně rád auta, a to bych mu přál, aby ty dnešní bouráky mohl vidět. To by koukal!“

Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním tištěném vydání deníku Aha!

Saša jede! Rašilov má tři dcery a chce další! Proč bránit početí, diví se.

Video se připravuje ...



Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.