Peripetie Údolí včel: Tlustý Kačer, šeredný Čepek a zpitý svéráz Vláčil mezi nevybuchlými minami... | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

neděle 22. května 2022

Svátek slaví Emil, zítra Vladimír

Peripetie Údolí včel: Tlustý Kačer, šeredný Čepek a zpitý svéráz Vláčil mezi nevybuchlými minami...

Fotografie
Fotografie (internal)

Vysnil si ztepilého slovanského blonďáka, ale nakonec obsadil do filmu balkánsky snědého divocha. Režisér František Vláčil (†74) si pro historický epos Údolí včel (1967) vybral do hlavní role Petra Čepka (†54), přestože původní záměry byly úplně jiné. Jeden ze zásadních českých filmů provázely vůbec zajímavé peripetie…

Předně s ním nikdo nepočítal – vzniklo cosi jako nechtěný levoboček dalšího Vláčilova opusu Markéta Lazarová (1967) – a obsazení mělo být také jiné, stejně jako plán s hlavní rolí. „Chtěl, abych hrál dvojroli. Dogmatika z řádu i naivního českého chlapce. Těšil jsem se na to, ale později se ukázalo, že to nepůjde zvládnout technicky. A tak jsem mu doporučil vycházející hvězdu Petra Čepka,“ vzpomíná Jan Kačer(78), jenž ztvárnil rytíře Armina von Heide
Vláčila přemluvil dramaturg Antonín Máša, aby se na Čepka alespoň podíval.


Ten přišel ke konkursu, původně zkoušel na roli Josefa Somra, zběhlého bratra Rotgiera, ale nakonec získal hlavní part. Jenomže když pak při kontrolní projekci viděl František Vláčil sestříhané záběry, zhrozil se při detailu na tvář rytíře Ondřeje: „Co to tam mám za šeredného Avara? Já jsem tam chtěl krásného Slovana,“ zahromoval do tmy sálu. Nakonec režiséra přesvědčili, že Čepek je ve své úloze prostě skvělý.

•    Vláčil nechtěl tlustého Křižáka
Stejně přesvědčivý je i Jan Kačer v roli fanatického řádového rytíře. „Než mi tu roli pan Vláčil dal, prošel jsem velkou kalvárií. Pořád si mě prohlížel a povídá: ale ty nemůžeš hrát asketického mnicha, jsi tlustej, podívej se na sebe,“ vybaví si s úsměvem Kačer. Tři měsíce na sobě pracoval, hubnul, dal dolů jedenáct kilo a konečně vypadal jako středověký křižácký bojovník. Roli dal ještě něco navíc.
Naučil se bravurně jezdit na koni i dlouhé latinské pasáže. „Snažil jsem se pochopit askezi, církev a víru a nahlížel jsem do církevních textů. Poprvé se mi podařilo hrát něco, co jsem bezprostředně nebyl já, ale snažil jsem se k tomu propracovat a postavu jsem si přilípl k tělu, jako by byla moje vlastní.“ Svár mezi pokušením a svátostí řádu dal prý Kačerovi i cenné poznání do života. Vnímá fanatismus objektivně, i když jej nijak neomlouvá. „Vzal jsem si z toho hodně. Ten film má smysl.“ Na pozadí zvrácenostem komunismu a následně sovětské okupace lze mluvit i o jakémsi svědectví a mementu…
•    Kulisy rozkradli chataři
Film vznikl z popudu Barrandova. Tehdy zbyly kulisy a rekvizity ze slavné Markéty Lazarové, a vzhledem k tomu, že Vláčil hodně překročil rozpočet, doslova zruinoval dvě produkční skupiny, nařídili mu udělat ještě jeden film se středověkou tematikou. „Jeli jsme na obhlídky na Šumavu, kde stály tvrze a stavby po Markétě Lazarové a zjistili jsme, že čeští chataři všechno rozkradli. Tak se aspoň využily kostýmy a jiné rekvizity,“ vypráví autor předlohy Vladimír Körner (75).

Vybaví si nelítostné kritiky z tehdejší doby. Historické drama šlo mimo proud tzv. Nové vlny, bylo nemoderní a příliš schematické. „Zavrhli nás. Říkali, že ničím Vláčila. Ale po ruské okupaci nás zase velebili pro nadčasovou alegorii. Přitom film vznikl dřív. Alespoň je vidět, jak jsme byli nadčasoví. Například moment, kdy se Armin modlí u zdi, měli lidé za to, že je u zdi Kremlu,“ směje se uznávaný dramatik.

Jak se Vláčil opíjel a běhal mezi minami
Materiál k Údolí včel vzešel mj. z příprav na zásadní dílo Vladimíra Körnera, román Písečná kosa. Spisovatel v 60. letech pobýval ve východním Prusku u Baltu a sbíral materiál. Pak tam zavezl i Vláčila. „František se mi tam ztratil někde v písečných dunách, nebral vůbec na vědomí, že se tam ještě všude povalují miny po válce,“ vybavuje si Körner, jehož tehdy oslovili z Barrandova, aby dodal historickou látku pro film. „Franta se nějak dostal na sovětské území a tam u vody chlastal s rybáři vodku. Jako by mezi ně patřil odnepaměti. Nemohl jsem ho dostat zpátky, až když jsem s nimi vypil další láhev, dotáhl jsem ho zpátky do Polska. Bylo to nebezpečné a tehdy jsme se pohádali.“
Zajímavosti
•    Autor námětu Körner nechtěl, aby se filmu objevovaly příliš naturalistické scény. Vadilo mu zabíjení a krvácení srnek i scény, jak psi trhají lidi. Vláčil si to prosadil.
•    Na scénu v ledové vodě se Petr Čepek musel opít – měla 7 °C!
•    Natáčelo se u Baltu, na křižáckém hradu Malborg i u Prachatic u Kandlova Mlýna. Také v nedostavěném klášteře Kuklov v jižních Čechách. Strop kostela filmaři dodělali z igelitu, což napomohl ke zvláštnímu rozptylu světlu v záběrech.
•    V malé roličce se objeví i Miroslav Macháček jako žebrající mnich. Poznat je i Jiří Stivín ve skupině hudebníků.

Přečtěte si
andorea
26. 1. 2015 • 11:53

Z toho filmu mne vždy až mrazí.

ivoadler
26. 1. 2015 • 11:48

Markéta Lazarová u mně zabodovala. Byl to první film, kde člověk mohl vidět nahou ženskou. Ve všech dosavadních filmech to bylo tabu. Tak jsem šel i na Údolí včel. Ale to už nebylo ono. Článek nicméně ukazuje, jak křivolaké jsou cesty umění. Až moc. Bez toho chlastu by to nešlo? Pardon, já vím, umělci jsou zvyklí.

dandova
26. 1. 2015 • 09:31

Krása.

Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.