Otevřená zpověď dcery Pavly Tomicové (63) Anežky (24) o dětství v herecké rodině...
Být dcerou dvou zaneprázdněných herců není žádná sláva. Své o tom ví dcera Pavly Tomicové (63) a Ondřeje Malého (59) Anežka Malá (24). Neumí posoudit, jak odlišné bylo její dětství proti jejím vrstevníkům, ale jedno ví zcela určitě. Zatímco jiné děti trávily čas doma se svými rodiči, ona pobíhala po divadlech a dlouhé hodiny čekala po představení na mámu a tátu. Dnes ona sama hraje, a to dokonce se svojí mámou. Tvrdí však, že se na divadelní prkna dostala náhodou a nemá tam co dělat. Roli dostala hlavně kvůli svému jménu. Hrát s mámou je pro ni poněkud zvláštní. Musely si najít způsob, jak spolu fungovat.
Anežka vůbec poprvé otevřeně promluvila o svém dětství a soužití s rodiči a bratrem, s nimiž vyrůstala v Hradci Králové. To, že vyrůstala s umělci, ji samozřejmě ovlivnilo. Zatímco její spolužáci v dětství zažívali zcela něco jiného, tak ona se točila hlavně kolem umění. Častokrát pro ni bylo těžké porozumět si s vrstevníky. „Já ani dnes neumím posoudit, jak to měli oni. Neznám totiž nic jiného než hraní. Pro mě to bylo normální dětství,“ svěřila Anežka s tím, že místo hřiště trávila čas po divadlech. Oba její rodiče, jak Pavla Tomicová, tak Ondřej Malý, totiž vždycky patřili mezi obsazované herce. Tomicová hrála v Divadle na Vinohradech, v Městských divadlech pražských, v Dejvickém i Na Fidlovačce. Dodnes však zůstala věrná především Klicperovu divadlu v Hradci Králové, kde měla rodina svoje zázemí. Malý to měl podobně, ten se ještě navíc zabydlel i v Národním divadle. Do toho oba natáčeli. Tomicová léta hrála v seriálu Ulice, kam se letos dokonce po osmi letech vrátila. Anežka tedy trávila čas hlavně v zákulisí. „Běhala jsem po chodbách a nejrůznějších zákoutích v divadlech a nemyslím si, že ze mě měl někdo radost. Byla jsem totiž divoké dítě,“ přiznala. Tak tam pobývala, že to začala považovat za svůj domov. „Divadla ve mně od malička vyvolávala nejrůznější pocity. Cítila jsem se v nich jako doma. Byly to hodiny čekání,“ svěřila s tím, že některá představení viděla patnáctkrát a i více.
Role díky jménu
Možná i proto Anežka nikdy neuvažovala nad tím, že by byla herečkou. Viděla totiž, co všechno to obnáší. „Kariéru v herectví jsem nikdy nezvažovala ani v těch nejdivočejších snech,“ přiznala. Vystudovala design interiérů na umělecko-průmyslové škole a nyní pracuje v kavárně a čajovně v Hradci. Do toho je z ní písničkářka. Hudba ji baví a naplňuje. Vystupuje pod přezdívkou Nessie, kterou si nese ještě z dětství. „Vzniklo to náhodou v době, když jsem byla náctiletá. Moje jméno je Anežka lze říct jako Agnes podle angličtiny. Tak mi říkali v dětství a já to strašně neměla ráda. Z toho vznikla Nessie. A je to zároveň i přezdívka pro Lochnesskou příšeru. Já mám ráda tyto báje a legendy, tak jsem si to přisvojila,“ vysvětlila. Kromě toho však přece jen souhlasila s tím, že se objeví na prknech a to rovnou se svojí mámou. S Pavlou Tomicovou společně hrají v představení Brokolice na marsu. Anežka nyní vůbec poprvé přiznala, jaké to stát na jevišti vedle své matky. Navíc je přesvědčena o tom, že ve hře nemá co dělat. „To, jak jsem se dostala na divadelní prkna, bylo úplnou náhodou. Myslím si totiž, že tam nemám co dělat,“ přiznala otevřeně. „S postavou sdílíme stejné jméno, hraju Anežku. Možná od toho to původně vlastně vzniklo. Řekli si, že proč by si to nezahrála Anežka?“ myslí si. Každopádně stát vedle své mámy, známé a ostřílené herečky, pro ni bylo oříškem. Měla z toho obavy. „Je to zvláštní hrát se svojí mámou. Ona je jedna věc být po boku svého rodiče, a druhá věc je pracovat se svým rodičem a něco vytvořit. Musely jsme si najít nějaký způsob fungování. Myslím, že se nám to povedlo a na jevišti nám to spolu funguje hezky,“ svěřila v podcastu HK 800. Jak to ale mají spolu v soukromí, víc nerozebírala. Ale přiznala, že vlastně ani neví, zda jsou rodiče fanoušci její hudební tvorby. „Doufám v to,“ řekla se smíchem s tím, že doma o tom nikdy nemluvili. „Rodiče se na mých vystoupeních ale občas ukážou. Doufám, že jim nevadí, na jakou cestu jsem se vydala. Protože ačkoliv v nás v dětství velmi vzbuzovali lásku k umění, tak stejně tak často říkali, že hlavně ať nejsme herci. Říkali, ať děláme cokoliv jiného, jen nemáme jít do divadla.“
Více čtěte v tištěném APŽ číslo 42.
