Jana Švandová (78): I stáří má něco do sebe!
Aktuálně ji můžete vídat v seriálu televize Nova Bratři a sestry, kde má roli velmi moderní babičky. Herečka Jana Švandová (78) je také velmi zaneprázdněná v Divadle Bez zábradlí, kde zkouší novou inscenaci Ryba ve čtyřech, kterou premiérově uvede na začátku listopadu. V soukromí je už čtyřnásobnou babičkou. Dvě vnučky (15 a 10 let) a vnoučka (4) má od syna Huberta, kterého má z prvního manželství a který se před pár lety vrátil ze zahraničí, kde pracoval pro humanitární organizaci. Druhého vnuka Adama (18) má ze strany svého současného manžela Pavla Satorie (75). Se všemi ráda tráví volný čas. Vzala je například na otevření světelného zábavného parku Wonderlandu v pražských Letňanech. Dále se také věnuje golfu, jehož je vášnivou hráčkou, a ráda si udělá čas i sama pro sebe. Co Janě vadí na lidech? Jak se o sebe stará? A kde tráví čas s vnoučaty?
Jano, do jakého období se ve vzpomínkách ráda vracíte?
„Já říkám, že každé období života je v něčem krásné. Mládí je mládí. Je divoký, nevinný, často naivní, ale krásný. Ale i to stáří má něco do sebe, když je člověk zdravý...“
Po celou vaši kariéru platíte za jednu z nejatraktivnějších hereček. Co pro sebe děláte?
„Držím se. (usmívá se) Uvědomila jsem si ale jednu věc. Když pozoruju lidi v mém věku, tak oni jsou pořád naštvaný, mají na tváři výraz té naštvanosti a já myslím, že člověk má být spíše pozitivní, protože život je tak strašně krátký. Všechno tak letí a často se stane, že cvrknete prstem a je konec. Proto si myslím, že by si měl člověk každou minutu života užívat a vážit si, že je na světě a je zdravý, že má kolem sebe prima lidi, rodinu, blízké...“
Pořád cvičíte?
„Necvičím, teď na to nemám vůbec čas. Ale říkala jsem si, že musím zase nabrat nějakou energii, protože momentálně točím Bratry a sestry a do toho zkouším v divadle novou hru Ryba ve čtyřech, takže i zkoušky musím často kombinovat s natáčením. Je to trošku náročný, ale od listopadu bych chtěla zase trošku začít, protože mi to dělá dobře. Znáte to, endorfiny.“ (usmívá se)
Jste stále vášnivá hráčka golfu?
„Já jsem nikdy nebyla nějaký velký sportovec, ale golf hraju pořád, to mě baví. Nejsem vůbec vynikající, hraju ho jako hobby, ale je to moc fajn. A ono se to nezdá, ale u golfu taky nachodíte klidně dvanáct čtrnáct kilometrů a není to pokaždé po rovince. Často je to do kopce, z kopce, takže toho pohybu přitom je dost. Je to fajn sport, který se dá dělat, dokud chodíte. A když nechodíte, tak jezdíte na bugyně.“ (rozesměje se)
Potkaly jsme se spolu na otevření Wonderlandu v pražských Letňanech. Navštívila jste ho poprvé?
„Poprvé. Sama o sobě bych nešla, ale vytáhla jsem vnoučata a ty jsou nadšený. Sice nám pršelo, ale i tak jsme si to hodně užili. Ta dětská radost je fantastická, když vidíte ty rozzářený oči, slyšíte radostný křik, to je krásný. Pro děti je celý park úžasná atrakce.“
Na co byste lidi do Wonderlandu pozvala?
„Děti by určitě řekly na Šmouly, které jsem také viděla. Jsou nádherný, tak ty bych určitě doporučila.“ (usmívá se)
Co si myslíte o pohádkách v tom dnešním světě?
„Myslím, že vymizely ty opravdu krásné romantické pohádky. Nechci být jako byla moje babička, která vždycky říkala: Za nás to bylo takový a takový... Ale myslím si, že Pyšná princezna je prostě Pyšná princezna, Popelka je Popelka nebo Malá mořská víla je Malá mořská víla. To jsou všechno staré klasiky, které i když vidíte po x-té, tak jsou nádherné. Pokaždé, když je dávají, tak se na ně ráda podívám. A ani o Vánocích si je nenechám ujít. A Libuška v Popelce je úžasná.“
Který princ a princezna byli vaši nejoblíbenější?
„Mně se líbila Popelka, že měla oříšek s krásnými šaty, to bylo krásný. Ale moje oblíbená je i Malá mořská víla nebo Zlatovláska. Já jsem všechny ty pohádky měla moc ráda, protože jako dítě jsem se do těch princezen, které jsem znala z knížek, trošku stylizovala. Nebo jsem si představovala, že bych taky jednou taková mohla být. (směje se) A dnes, když se na pohádky v televizi dívám, tak už je to trošku někde jinde. A z princů jsem měla nejraději Bajaju. Ten jezdil na koni, byl statečný a stínal drakovi hlavy. Ten se mi hodně líbil. (směje se) A pak se mi líbil pochopitelně král Miroslav v Pyšné princezně.“
Připomeňte některé pohádky, ve kterých jste hrála?
„Třeba právě v Malé mořské víle, tam jsem hrála jednu z jejích sester nebo zlou sestru v jedné televizní inscenaci, to byla taková moderní Popelka. A pak si vzpomínám na macechu v muzikálu Tři oříšky po Popelku, to se hrálo v Kongresovém centru. Dokonce ještě pan Vorlíček nad tím držel ruku, bylo to udělané hodně podle jeho scénáře, ale to pak skončilo.“
Prarodiče tráví s vnoučaty rovněž pohádkové chvíle, máte to taky tak? Nejen to čtěte v tištěném APŽ číslo 42.
