Před 80 lety proběhla vzpoura v Treblince: Útěk z pekla!
12 fotografií
Muži, ženy i děti. Ty za druhé světové války (1939 – 1945) spolkla ďábelská mašina vyhlazovacího tábora Treblinka. Většinu čekala jistá smrt. Všem hrůzám navzdory povstali před 80 lety tamější vězni, dozorce pobili a utekli. Lágr byl po heroické vzpouře zrušen, míru se však dožila jen hrstka statečných.
Treblinka ležela asi 100 kilometrů od okupované Varšavy. Tábor vznikl roku 1941 jako pracovní. Avšak už v létě 1942 byla v rámci genocidní operace Reinhard k stávající části přistavena Treblinka II, továrna smrti určená k totálnímu vyhlazení Židů a dalších tzv. nepřátel nacistického režimu. „První transport z varšavského židovského ghetta dorazil 23. července 1942. Za pouhých 15 měsíců provozu zde zahynulo kolem 900 000 lidí, ať už střelou do týla nebo v plynových komorách,“ řekl Aha! historik Michal Stehlík. K usmrcení se nejčastěji používaly výfukové výpary z tankového motoru či kysličník uhelnatý, nikoliv cyklon B. I tak se po Osvětimi stala Treblinka druhým nejvražednějším táborem.
Musíme jednat!
V podmínkách odporujícím vší lidskosti vznikl odboj odvážných vězňů, které nacisté po příjezdu nechali naživu, aby špinavou prací zastali chod tábora. „Roku 1943 bylo vzhledem k úbytku transportů a zvýšenému pálení mrtvol pracovnímu komandu vězňů jasné, že až se završí veškerá činnost tábora, budou se nacisté chtít zbavit svědků jejich zvěrstev,“ dodal Michal Stehlík. Utvořila se proto skupina Organizační výbor, která na sebe vzala odpovědnost spojenou s přípravou vzpoury. „Nakonec bylo rozhodnuto, že 2. srpna 1943 proběhne akce, která měla spočívat v ukořistění zbraní ze skladiště, likvidaci dozorců, zapálení dřevěných budov a plynové komory, zničení telefonního kabelu a následném útěku do lesů. Takový byl plán, jenže realita byla trochu jiná,“ uvedl historik.
Den D, hodina H
Akce v osudný den vypukla podle plánu ve 14:00. Povstalci pronikli do skladiště a získali zbraně. Vše šlo jako po másle až do 15:30, kdy byl útěk prozrazen a začala jatka. Vězňům se podařilo zapálit několik budov a způsobit výbuch nádrže s benzínem, avšak plynové komory zůstaly netknuté. Zklikvidovali asi šest až deset ukrajinských strážných, bohužel nikdo nebyl z řad oddílů SS-Totenkopf. Strážní naopak postříleli několik stovek vězňů už během vzpoury, a tak se z původních skoro 900 povstalců dostalo ven 300 až 400 a z těch přežilo válku jen kolem 60.
Svědectví přeživšího
Jedním ze šťastlivců, kterým se povedlo přežít, byl také československý Žid Richard Glazar (1920 – 1997). Ten 26. října 1981 v nahrávce pro Museum ve Washingtonu vylíčil: „Byl to napůl úspěch a napůl selhání, byl to čin ze zoufalství. Podařilo se nám zapálit všechny baráky, ale nepovedlo se nám, a to bylo to selhání, dobýt věže, kde byly ukrajinské stráže.”
12 fotografií
