Děsivé příběhy pamětníků holokaustu
5 fotografií
Holokaust, šoa, konečné řešení – tři termíny, jedna hrůza. Kdo se dostal do nacistických spárů, většinou v nich nalezl krutou smrt. Přesto Židé i další lidé bojovali o své životy a z jejich příběhů i po 75 letech mrazí. Jako z těch , které vypráví trojice žen – všechny se jmenují Eva – kdy hlavní roli hrají houževnatost, štěstí i smilování gestapáka.
Eva Grossmanová (86)
Našla úkryt v chlívku
Velké štěstí hrálo roli v příběhu paní Evy. V roce 1942 ji měli nacisté odvézt v transportu do koncentračního tábora. Jenže pro ni ani její matku a sestru nepřišli. A tak začala její maminka jednat. „Sestra byla schovaná u jednoho dědečka, já v zahradě u druhého, aby nás nechytili obě. Můj dědeček měl velký dům na kraji Olomouce s velkou zahradou, nějakých 10 tisíc čtverečních metrů. Byl tesařem,“ vzpomínala. Tři roky pak žila ukrytá v chlívku s kozami. „Někdy jsem tam musela s nimi spát. Když jsem měla hlad, tak jsem si dojila, v zahradě bylo vždycky dosti ovoce. Nikdy jsem neměla hlad a maminka mi vždycky přinesla spoustu knih. Seděla jsem a četla jsem,“ vyprávěla se slzami v očích, ale i úsměvem na tváři. A také vylíčila příhodu, jak její rodině pomohl jeden soucitnější gestapák. Ten doporučil, aby rodina uvedla, že děti už dávno a transportem odjely. I tato rada pomohla paní Evě přežít a doteď na onoho člověka vzpomíná jako na »rodinného anděla«. Ani tak ale kontroly neskončily, k tomu pomohl až lístek od lékaře, že v domě je vysoce nakažlivá spála. „To se dalo na dveře. Němci měli strach z nakažlivých nemocí, aby jim to nepřinesli do koncentráku,“ popisovala paní Eva. Ta se nakonec přestěhovala do Izraele, vystudovala archeologii, mluví 4 jazyky. Na prožité hrůzy se podle ní nedá zapomenout, proto se třeba vyhýbá válečným filmům, ale nezoufá si. „Dívám se na svět z optimistické, ne pesimistické strany. Nechci plakat, co jsem zameškala, to nemůžu změnit. Změnit se dá budoucnost,“ dodala.
Eva Morrisová (90)
Chůva byla »nácek«
Jako tříletá měla paní Eva – dcera posledního boskovického rabína Isidora Reicha – chůvu Annu, původem ze Sudet. Spolu si prý normálně hrály s panenkami, četla jí pohádky, zkrátka vše bylo v pořádku. Jenže po pár letech chůva paní Evu opustila, z čehož byla jako dívka velmi smutná. Nakonec se ale jejich cesty rozdělily úplně. Po obsazení zbytku Československa 15. března 1939 Hitlerem odjel rabín s celou rodinou do Anglie. Paní Evě bylo tehdy 10 let. To chůva Anna se rozhodla v protektorátu zůstat, přihlásila se k německému občanství a v Boskovicích se z ní stala prominentní nacistka. Po konci války ji zatkli Sověti a nakonec byla deportována do východního Německa. Odtud se pak na sklonku osmdesátých let dopisem ozvala paní Evě. Vzpomínala na společné chvíle, její rodinu a žádala ji o pomoc. Prý zůstala sama a neměla ani co jíst. Jenže to její někdejší svěřenkyně odmítla. Nikdy jí úplně neodpustila...
Chava (Eva) Lindenová (74)
Narodila se v Terezíně
Židovská rodina Groagových žila po staletí v Olomouci. Jenže v roce 1942 byla deportována do Terezína, kde se o něco později narodila i paní Chava. Válku přežili také její prarodiče a jejich syn Willi, kteří zachycovali život v ghettu v kresbách. Ty společně s dalšími artefakty po konci války zachránili a věnovali terezínskému muzeu. Díky jejich úsilí se tak uchoval jeden z hlavních zdrojů informací o životě vězňů a dalších lidí v Terezíně.
Navštívil je premiér
Příběhy všech tří dam si v Jeruzalémě vyslechl i český premiér Andrej Babiš (65, ANO), který se v Izraeli účastnil světového fóra o holokaustu. To židovský stát uspořádal jako připomínku 75. výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi a zúčastnilo se ho na 40 státníků z celého světa v čele s ruským prezidentem Vladimirem Putinem (67) nebo britským následníkem trůnu princem Charlesem (71).
5 fotografií
