Trampské osady: Malý stát ve státě
Právě dnes, kdy si připomínáme sté výročí založení Československa, slaví stejné kulaté narozeniny i český tramping. Ve druhém díle našeho seriálu, který mapuje kroky trampského hnutí od dob jeho vzniku až po současnost, se proto s historikem Janem Randákem (41) vypravíme do trampských osad. Míst, která jsou pro kamarády druhým domovem, kde za uklidňujícího plápolání ohně zapomenou na všechny starosti všedních dní.
Co si můžeme představit pod pojmem trampská osada?
„Ten výraz můžeme vykládat dvojím způsobem. Buď je to parta lidí, která spolu pravidelně jezdí do přírody, nebo lze osadu chápat ve smyslu lokality, kam se jezdí. Může to být upravený terén s ohništěm a třeba i nějakým přístřeškem nebo i více chat s hřištěm pro nohejbal, volejbal…“
Hrál sport pro trampy nějakou výraznější roli?
„Samozřejmě! Byl podobně důležitý jako třeba hudba. A navíc v první republice byl tramping sám o sobě některými lidmi považován za sport. Konkrétně v míčových hrách byla řada osad skutečně dobrá. Za nejstarší trampský sport pak můžeme přirozeně považovat vodáctví.“
Takže proto se osady často stavěly u řek, že? Trampové mohli provozovat vodní sporty.
„Přesně tak. Dalším důvodem byl fakt, že prostředí podél vodních toků bylo velmi atraktivní. Spoludotvářelo přesně tu trampskou romantickou představu divočiny, ačkoli jste vlastně byla kousek od civilizace. Tyto oblasti navíc nebyly příliš hospodářsky využívané, takže tam trampové mohli mít svůj klid. Tedy pokud na ně zrovna nepřišli četníci.“
Stejně to ale nemohlo být jen tak, založit si na cizím pozemku osadu.
„Je zajímavé, že hodně lidí si to představuje právě tak, že se trampové sebrali, šli na nějaké místo, které se jim zalíbilo, a tam založili osadu. Ale vy správně narážíte na fakt, že půda vždy někomu patřila. Zřejmé je to v době meziválečné. Prvorepublikoví trampové si proto často museli vyžádat povolení u vlastníka pozemku, museli si dělat známosti u lesní správy.“
Vycházeli majitelé pozemků trampům vstříc?
„Lesní správa dávala povolení spíš skautům nebo turistům, kteří byli na rozdíl od trampů organizovaní a jejichž organizace byly společensky akceptovatelné. Myslím ale, že trampům příliš nevadilo, když povolení nedostali. Tramping je přece jen spojen s určitou nevázaností a dobrodružstvím, takže tu vždy byla možnost, že na vás při výletu do přírody přijde četník nebo hajný.“
Naznačil jste, že trampové nebyli organizovaní. Měli alespoň nějakou vnitřní hierarchii v rámci jednotlivých osad?
„Jak v kterých. Ve většině ale samozřejmě byl nějaký šerif, existovaly osadní řády a stanovy. Ve 30. letech si je řada osad dokonce nechávala státem schvalovat, aby mohly veřejně fungovat.“
Jak se trampové na osadách chovali? Nestalo se někdy, že by třeba kvůli nim vznikl požár?
„O tom nevím. Trampové se k přírodě chovali slušně. Je ale pravda, že morální paniku prvorepublikové společnosti mohli podporovat novinové zprávy o tom, kterak třeba mladíci na vandru někoho přepadli, či dokonce zavraždili. Ale bylo to také opačně, také »ne-trampové « trampům sem tam něco provedli.“
Ztracená naděje
Legendární »Ztracenka« je pravděpodobně vůbec nejstarší osadou. Od roku 1918, kdy byla na levém břehu Vltavy u posledních peřejí Svatojánských proudů založena, se také začínají psát trampské dějiny. Jméno dostala podle němé filmové kovbojky Údolí ztracené naděje. První stavbou v osadě byl chatrný přístřešek z listů a chvojí. Později už přibyly bytelné dřevěné sruby a do roku 1922 se počet členů Ztracené naděje rozrostl na neuvěřitelných 123. Mezi osadníky nechyběli významní čeští sportovci (například cyklista František Martínek nebo fotbalista Ladislav Ženíšek), ale třeba ani Jarka Mottl, populární český písničkář, který je považován za zakladatele trampské písně. »Ztracenka« se hned dvakrát přesouvala. Poprvé v roce 1929 z důvodu záplavy při tání jarních ledů, podruhé pak v roce 1944, když byla postavena Štěchovická přehrada. Nová osada byla vybudována v lese nad zátopovým pásmem, tu původní připomíná už jen totem na Mravenčí skále nad řekou.
Trampský kemp Zlaté dno
Uprostřed brdských lesů trampové na konci 2. světové války vybudovali pietní místo, které dlouhá léta sloužilo jako memento za trampy Packarda a Brochese. Oba kamarádi na místo před válkou jezdili, v době protektorátu ale vstoupili do odboje a organizovali útoky proti nacistům. Nakonec byli v roce 1943 v Osvětimi umučeni. Brdský kemp v únoru 2014 zničili lesníci. Trampové se jej ale rozhodli obnovit. Na místo pokácených stromů postavili tři dubové kmeny, které zdobí různé trampské výtvory připomínající historii Zlatého dna.
Lone Star
Osadu v oblasti tzv. Kačáku (levého přítoku Berouky) založila v roce 1925 parta holešovických trampů. Kostru první budovy kamarádi postavili na zahradě jednoho z osadníků a na místo ji poté převezli. Od 30. let zdejší trampové pořádali sportovní klání ve volejbale a utkávali se v nich s kolegy z okolních osad. Osadníci z Lone Staru měli také velmi úspěšnou jazzovou kapelu, která se svým programem objížděla pražské »liďáky«.
Celý článek si můžete přečíst v tištěném vydání nedělního deníku Aha!
