Historik Jan Randák: Jak trampové pili komunistům krev | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Historik Jan Randák: Jak trampové pili komunistům krev

Fotografie
Fotografie (internal)

Radost z nového státu, demokratická společnost, prosperující ekonomika nebo prezident, na kterého mohli být občané skutečně hrdí. I to byla první republika. Období, jež dnes vnímáme jako nejúspěšnější v československých dějinách, ale mělo také své stinné stránky, které přirozeně velmi intenzivně vnímala mládež. Před tlakem měšťácké společnosti utíkala do přírody, s batohem na zádech a kytarou v ruce putovala krajinou a objevovala »divočinu« podél řek. Tak se zrodil tramping, československý fenomén, který přežil nacisty i komunistickou diktaturu.

Dá se říct, že je tramping ryze československé specifikum? 

„V té podobě, jak ho známe, to skutečně je pouze československý rys, který se za hranice dostal díky našim emigrantům. V cizině samozřejmě existovaly a existují podobné aktivity ve volné přírodě, ale chybí v nich třeba rozměr westernové romantiky. U nás byl také tramping jedinečný svou masovostí.“

A je pravda, že to byla aktivita především mladších ročníků?

„Ze začátku ano. V 20. letech to byla generační záležitost spojená s jakýmsi vzdorem, vzpourou vůči systému, s hledáním sebe sama a snahou zažít romantiku v přírodě. I z řad starších lidí je samozřejmě známo několik trampů, nebo alespoň jejich sympatizantů. Takovým byl třeba Emerich Rath – pražský Němec, který měl obchod se sportovními potřebami, a měl tudíž k trampingu blízko. Ale typicky je to volnočasová aktivita mládeže.“

Setkala jsem se také s tezí, že trampové byli zprvu takovou tou spodinou společnosti.

„Lze říct, že v prvních letech se k trampingu uchylovala mládež nižších vrstev, kluci z továren či škol.“

Proč tomu tak bylo?

„Jednoduše využívali krátký víkend k tomu, aby s odpuštěním vypadli ze smradlavého města a vymanili se zpod dohledu zaměstnavatelů, rodičů, učitelů. V průběhu 30. let, kdy tramping nabývá věhlasu, už ale trampuje – s nadsázkou řečeno – vlastně každý, i lidé ze středních a vyšších vrstev.“

Tehdy začaly trampovat i ženy?

„Ano, myslím, že do přelomu těch 20. a 30. let to byla převážně mužská aktivita, poté se přidávají ženy.“

Jakou roli v rámci trampské komunity sehrávaly?

„Samozřejmě to byly mužské ozdoby, garde těch westernových hrdinů. Zároveň se ale jednalo o svobodné páry, které si v přírodě užívaly sebe sama. To pobuřovalo měšťáckou morálku. Stát na to také v dubnu 1931 reagoval takzvaným Kubátovým zákonem, který kromě jiného zakazoval společné táboření nesezdaných párů.“

Takhle to trochu zní, jako by se trampové v přírodě oddávali nějakým orgiím. 

„Ano i ne. Jen si to představte: jsou 20. či 30. léta, jste mladá, žijete v Praze a na sex prostě nemáte moc času a prostoru. Takže je pravdou, že některé páry mohly tramping využívat i k laškování. Což ovšem neznamená, že každý tramp by byl zvrhlík. Správný tramp si jel do přírody odpočinout a nějaká konzumace alkoholu, láska a případně i sex s tím zkrátka tak nějak souvisely.“

Mluvíte o alkoholu. Co návykové látky?

„Nemyslím si, že by drogy v rámci trampingu figurovaly. To by šlo přece proti jeho povaze.“

První byla »Ztracenka«

Z trampských záznamů a dalších historických materiálů je těžké určit, kdy tramping vlastně vznikl. Za první událost, s níž je tato aktivita spojena, se však považuje rok 1918 a založení legendární trampské osady Ztracená naděje. „Musím ale podotknout, že do oblasti Svatojánských proudů se jezdilo na výlety a tábořit už před 1. světovou válkou a v jejím průběhu,“ vysvětluje Jan Randák. „Začátky nebyly jednoduché. Skauti a Sokol si museli uvědomit, že se tu objevil někdo, s kým se musí o přírodu i mládež dělit.“ Trampové se setkávali s negativními reakcemi dobového tisku. Trnem v oku byli na řadě míst také četnictvu. „Výsledkem snahy o usměrnění živelného a neorganizovaného trampského hnutí je slavný lex Kubát z roku 1931, který měl postihovat výstřelky trampingu, nicméně se nesetkal s úspěchem. Možná dokonce trampingu pomohl získat popularitu. Tehdy už se totiž trampská základna rozrůstá a v průběhu 30. let už je trampování masovou záležitostí.“

Celý článek najdete v tištěném Aha!

5226441:gallery:true:true

Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.