Zkuste netradiční přílohy - Pohanka, polenta i quinoa...
Brambory, knedlíky, rýže a těstoviny patří k přílohám, které se v našich končinách vaří nejčastěji a většinou také pořád dokola. A to je škoda, možná někdy i trochu nuda! Existuje totiž mnoho dalších výborných, navíc živinami nabitých surovin, které si rozhodně zaslouží pozornost. Skvěle poslouží jako doplněk spousty běžných pokrmů, ale také jako základ lehkých a zároveň výživných hlavních jídel. Seznamte se, tady jsou…
Quinoa
Tato pseudoobilnina, jinak také Merlík čilský, je často označována jako superpotravina. Jedná se o starou kulturní rostlinu původem z pohoří And v Jižní Americe, kde už před tisíci lety patřila mezi základní potraviny místních obyvatel. „Kuchaře nadchne na první pohled svým barevným spektrem. Setkat se můžete s quinoou bílou, červenou i černou, což na talíři může umocnit vizuální efekt jídel. Barevná odlišnost se nijak neprojevuje na chuti. Quinoa je chuťově neutrální, a proto je vhodné ji kombinovat s výraznějšími surovinami. I nutriční hodnota různých druhů je velmi podobná,“ uvádí Mgr. Kateřina Šimková. Z výživového hlediska je quinoa výjimečná především tím, že obsahuje všech osm esenciálních kyselin, které lidský organismus potřebuje. Dále je bohatá na vápník, železo a fosfor, má minimum tuku a je přirozeně bezlepková. Poslouží podobně jako rýže nebo kuskus, ať v kombinaci s masem, zeleninou či luštěninami, lze ji použít i na zavářku do polévek nebo přidat do salátů. Skvěle se hodí i ke sladké úpravě, například jako základ kaší, nákypů a sladkých dezertů.
Pohanka
Pohanka
Tato rostlina, ze které se využívají typické trojúhelníkové plody, se k nám dostala ve 12. století z jižních svahů Himálaje a svůj český název dostala po pohanských nájezdnících, kteří ji do Evropy rozšířili. Během několika století se pohanka podobně jako jáhly vyšvihla mezi nejoblíbenější plodiny, které se u nás jedly, později ustoupila pšenici, žitu a rýži. Nejčastěji se tehdy připravovala ve formě kaše, z pohankové mouky se vyráběly placky a chleba. „Pohanka podobně jako amarant či quinoa patří mezi pseudoobiloviny, je tedy přirozeně bezlepková. Vyniká zdrojem minerálních látek jako zinek, měď, mangan a hořčík, a přítomností kyseliny listové. Minerální látky se z pohanky lépe vstřebávají, protože neobsahuje tolik kyseliny fytové, která se řadí mezi antinutrienty, tedy látky bránící vstřebání některých živin. Pohanka je známá pro svůj obsah rutinu, který posiluje cévy a vrací jim pružnost, čímž mimo jiné preventivně zabraňuje tvorbě křečových žil,“ vyjmenovává Mgr. Kateřina Šimková. Chuť pohanky je specifická, lze říct, že je zvláštně lehce oříšková, a ne každý si na ni zvykne. Každopádně, pokud je příliš výrazná a má vůni podobnou hřibům, není vstupní surovina v pořádku. Pohanku lze využít například jako přílohu, na pokrmy typu kuba, na sladké nákypy či kaše, do rizot místo rýže, ale třeba i do zeleninových salátů.
Polenta
Jde o pokrm vyrobený z mleté kukuřice, který se tradičně připravuje v severní Itálii a zemích jihovýchodní Evropy. Podává se zde především jako příloha k dušeným jídlům, jako jsou guláše a masová či zeleninová ragú. Původně byla považování za jednoduchou stravu pro chudé, ale postupem času si získala popularitu a stala se součástí mnoha gurmánských jídel po celém světě. Polenta je výjimečně všestranná, má schopnost transformovat a absorbovat různé chutě, navíc ji lze připravit a podávat v několika různých formách, od velice řídké a měkké, přes kašovitou až po různě tuhou, lze ji i grilovat či smažit. Je velmi výživná, poskytuje tělu komplexní sacharidy a vlákninu. Dále obsahuje také vitaminy, zejména některé ze skupiny B, minerální látky, například hořčík, zinek a selen, v menší míře i bílkoviny. Je přirozeně bezlepková, což z ní dělá skvělou volbu pro celiaky nebo jedince citlivé na gluten. Jak už bylo řečeno, výborně doplní maso a zeleninu, ochotně se však pojí také se sýry a ořechy, připravit ji lze i nasladko v podobě kaše, koláčů či dezertů.
Více netradičních příloh a recepty najdete v tištěném APŽ číslo 46.
