AROMATERAPEUTKA Kateřina Polívková (47) přibližuje tajemství vykuřování...
Brzy poté, co člověk objevil oheň, odhalil i kouzlo vykuřování. Dělal to, aby zahnal démony a přilákal dobré duchy, ukonejšil bohy, aby se chránil před nemocemi, očistil svůj domov. Při vůni dýmu z bylin, pryskyřic a vonných dřev relaxoval i meditoval. Tato tisíciletí stará technika neztratila dodnes sílu ani půvab. O její moci hovoří aromaterapeutka Kateřina Polívková (47).
Jak člověk přišel k vykuřování? Teorií je několik. Jedna, řekněme vědecká, se přiklání k tomu, že pračlověk něco hodil do ohně, začalo mu to hezky vonět, a tak ho napadlo, že to může k něčemu být. Pak dál zkoušel a objevoval. Kateřině je ale bližší ta, kterou uznávají přírodní národy. „Hovoří o tom, že lidstvo přišlo na Zem, když už byla dávno obydlena »zeleným lidem«. Tak některé staré kultury, například indiáni, rostlinám říkají. Tyto přírodní národy s rostlinami komunikovaly a nechaly si od nich poradit, na co se hodí a jak mohou lidem pomoci. I dnešní indiáni berou rostliny jako posvátné bytosti. To se mi líbí,“ přiznává Kateřina, která se vykuřování profesionálně věnuje už 15 let. Přednost dává našim rostlinám. „Před pár lety přicházeli na mé kurzy lidé a skloňovali jen bílou šalvěj. Raději prosazuji naši šalvěj lékařskou. Má podobně skvělé očistné účinky, možná ještě lepší. Voní trochu jinak, ne tak čistě andělsky, ale je víc naše. Navíc tuzemské byliny si můžeme sami vypěstovat nebo natrhat. Mnohem lépe na nás působí,“ dodává Kateřina. Okořenit si život něčím z dálek není podle ní zlé. Vždy bychom ale měli myslet na přírodu. „Například velmi oblíbené dřevo palo santo. Abychom si mohli špalíček z něj zapalovat, musel ten strom zemřít. Je to strom, který indiáni uctívali tisíce let. Proto bychom ho neměli pálit pro nic za nic, ale s úctou v mimořádných chvílích,“ vysvětluje.
Sbírejte v našem lese
Populární palo santo, které pochází z Ekvádoru, můžeme nahradit např. dubovým špalíčkem. „Dub voní mnohem víc jako oheň, ale to není špatně, naopak. Krásně voní i jalovcové dřevo. Jalovce jsou však chráněné a neměly by se divoce sklízet. Pokud ho máte na zahradě, tak si můžete ulomit malou větvičku,“ doporučuje Kateřina. Pohladí i aroma z větviček břízy, které lze svázat. Nepřekonatelná je borovice. „Občas se podaří najít kousek kůry olepené pryskyřicí. Když se zapálí, je to nádhera,“ tvrdí. Možná vám doma ještě voní kadidlo od Vánoc. I když jsou svátky za námi, proč si ještě jejich dozvuky nevychutnat. Můžete vyzkoušet i další vůně, které se k zimě a slavnostním okamžikům hodí. „Moc ráda pálím jalovcové kuličky. Používali je ve venkovských kostelích nebo tam, kde neměli na kadidlo. Je dobré trochu je nadrtit, aby popraskaly. Pálit je můžeme na uhlíku nebo na vykuřovací pícce,“ říká Kateřina. Pícku lze podle ní udělat velmi snadno. Z běžné aromalampy sejmete mističku na vodu a místo ní vytvarujete misku z alobalu. Do ní bez vody jen tak na sucho dáte koření nebo bylinky, v lampě zapálíte čajovou svíčku a už se do místnosti line příjemné aroma. Oproti uhlíku je to jemnější varianta vykuřování bez dýmu, který může někomu vadit. „Vykuřovat můžeme i jiné koření, například badyán, skořici, kardamom, koriandr, pepř, nové koření, vanilka, tymián, mateřídouška, yzop, rozmarýn, ale i kakaové boby, co doma najdeme,“ radí aromaterapeutka.
Voňavé uzdravení
Hodně vykuřovadel je z kořenů. Tak jak uzemňují rostliny, účinkují podobně i na nás. Dodávají člověku pocit pevné půdy pod nohama. „Mají zemitější vůni, což je dobré zejména na zimu. Kořeny, například puškvorec a oman, jsou často používané na zlepšení zažívání. Oman je polozapomenuté koření. Voní sladce. Keltové ho pálili jako posvátnou bylinku při slunovratu. Vychází z něj teplá sluneční vůně,“ vysvětluje Kateřina. Většinou máme vykuřování spojené s vůní, třeba kadidlo je typické pro atmosféru kostelů. Aroma je ale vedlejším produktem. „Jedním z důvodů, proč se v historii kostely a svatyně vykuřovaly, byla dezinfekce a očista míst, kde se scházelo hodně lidí. Dnes má ale mnoho lidí vykuřování spojeno se středověkým čarodějnictvím. Neuvědomují si, že se takto dezinfikovalo až do 20. století ve školách, v nemocnicích, při všech epidemiích,“ dodává Kateřina. Na očistném účinku vykuřování bylin, dřev nebo pryskyřic se dodnes nic nemění. Můžeme to využít i nyní v období viróz, nachlazení a chřipek. Například kadidlo, borovice, tymián očistí váš domov od virů a také uvolňují dýchací cesty.
Jaké k bylinám patří rituály? To a mnohem více najdete v tištěném Aha! pro ženy číslo 1.