Nejmladší účastnice StarDance Darija Pavlovičová (21): Na kluky jsem hodně vybíravá!
Momentálně ji můžete vídat na parketu taneční soutěže StarDance. Herečku Dariju Pavlovičovou (21) ale budete znát také například ze seriálu Kukačky a v prosinci se objeví v poslední výpravné pohádce režiséra Juraje Jakubiska (+84) Perinbaba a dva světy, kde se představí v roli smrtky Zubaté. Potom, co loni dokončila hereckou konzervatoř, se její kariéra rozjela. Sympatická brunetka je momentálně bez přítele, ráda cestuje sama a její velkou láskou jsou koně. Čím se Darija musela v životě popasovat? Co jí dává samota na cestách? A čím by ji měl muž zaujmout?
Darijo, na začátku nemůžu opomenout StarDance, kde nyní soutěžíte. Už z vás spadla počáteční nervozita? „Ten první dojem byl přesně o tom, že jsem si nějakým způsobem oddechla, že už se to rozjelo. Ale ještě pořád jsem si neměla moc času ani prostoru nějak zpracovat moje emoce. Po prvním kole jsem pak dva dny probrečela, v tom dobrém slova smyslu, co se všechno stalo a odehrálo, a mám z toho hrozně hezký pocit.“
Takže reakce na vaše taneční výkony máte pozitivní? „Ano. Já jsem se strašně bála, že se to nebude líbit. Ale příjemně mě překvapilo, kolik krásných zpráv a komentářů jsme s mým tanečním partnerem dostali. Ta podpora od lidí je neskutečná, dojalo mě to.“
Vy jste dřív ale tančila, takže máte trochu výhodu, ne? „Jako malá, ještě než když jsem začala chodit na základní školu, jsem navštěvovala baletní přípravku. Pak jsem ale zjistila, že to není asi úplně moje parketa. Ráda si zatrsám občas doma, venku nebo na dovolené, ale tanečnice nejsem.“
Jste vůbec nejmladší účastnicí StarDance, co se týká žen. Je to podle vás výhoda? „Asi jak v čem. Možná mám víc energie, i když vlastně ani ne, protože nedávno jsem byla půl roku hodně nemocná, takže jsem se spíš bála, že to nezvládnu. Ale tanec mi v tom naopak hodně pomohl, že mám pravidelný pohyb a mám o to víc energie. Na druhou stranu možná zase oproti těm starším neumím tolik zpracovávat emoce, takže v tom je to občas náročné. Jinak jsme ale všichni hrozně fajn kolektiv, který se umí podpořit.“
Zmiňujete nemoc, o co šlo? „Měla jsem chronický zánět krčních mandlí. Každý měsíc jsem brala nějaká jiná antibiotika, nikdo mi nebyl schopný dát taková, co zaberou, takže jsem se z toho nemohla vůbec dostat.“
Máte k sobě ve StarDance také psychologa? „Máme fyzioterapeuta, o psychologovi nevím, ale já mám svoji terapeutku, se kterou se můžu poradit, pokud je třeba. I když člověku nic není, nic ho netrápí, tak je to skvělá věc, když se nějakým způsobem nasměruje, srovná si myšlenky. Pomáhá mi to nejen při práci, ale i pro život.“
Kdy jste ji začala navštěvovat? „Na terapii jsem začala chodit už během mého studia na konzervatoři. Měla jsem nějaké problémy, co se úzkostí týče, potřebovala jsem s tím pomoct.“
Povězte, Darijo, kdy jste se rozhodla pro herectví? „Když jsem chodila na osmileté gymnázium, nebylo mi tam dobře a chtěla jsem odejít. A protože jsem v té době navštěvovala dramatický kroužek a hraní mě bavilo, řekla jsem si, že bych mohla zkusit konzervatoř. Když to vyjde, bude to znamení, když to nevyjde, tak nevyjde. A oni mě vzali a pak už šlo všechno samo.“
Vaším velkým koníčkem jsou prý koně. Kde ten se vzal? „Když jsem chodila na základní školu, bydleli jsme kousek od lesa, kde žila paní, co měla farmu. Měla tam ovce, kozy a právě koníky, kam jsem za nimi docházela. Později už jsem neměla tolik času, tak jsem chvíli nejezdila a za covidu mi to začalo extrémně chybět, tak jsem našla stáj kousek od domu, kde mám teď koníka v pronájmu a miluju ho. Je neskutečné, jak kůň nastavuje člověku zrcadlo. Jak se člověk cítí, jak reaguje a proč, tak na to přesně reaguje ten kůň a dává jasně najevo, jestli tohle ano, nebo tohle ne. Je to taková práce sám se sebou skrze toho koně.“
Závodila jste taky? Nejen to čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 44.