Josef Carda (67): Občas nezdravě ulítnu!
Aktuálně ho můžete vidět v novém osmidílném seriálu Banáni, který běží na Prima+. Zde má herec Josef Carda (67) jednu z ústředních rolí. Lidé si ho většinou spojují spíš s komickými postavami, vytvořil ale i několik vážných rolí. Už téměř čtvrtstoletí hraje v Divadle Bez zábradlí, věnuje se také dabingu. Jeho hlasem promlouvá například Alan Harper z amerického seriálu Dva a půl chlapa. A daří se mu i v soukromí. S manželkou Radkou se poznali už na střední škole, spolu mají syna Adama (38), který je rozhlasovým moderátorem. Co sebou Josef vozí na dovolené? Čím ho syn překvapil? A jak kdysi v herectví začínal?
Josefe, povězte, o čem tedy seriál Banáni je a bude?
„Ten seriál je natočený podle skutečných kauz, kdy byly například drogy nalezeny v krabici od banánů v jednom supermarketu.“
To je možná poprvé, co byl tedy seriál natočený podle skutečné události…
„Myslím, že jo, a říkal jsem si, kdo po tom sáhne. Bylo by to škoda nevyužít, protože v naší zeměpisné šířce se moc takových případů nenajde, možná někde v jižní Americe, tam je to asi běžné, ale u nás…“
A je to tedy komedie?
„Prvoplánově ne, spíš takový černý humor, nadsázka.“
Komedie jsou vaše parketa, je to tak?
„Asi jo, ale tady hraju vedoucího supermarketu, kterého opustila manželka i s dětmi. Je to starší chlápek, kterého ani ve snu nenapadne, že by mohl mít v obchodě drogy. On je opravdu taková ta stará škola, pracoval kdysi v Jednotě a tady se snaží o to, aby ten supermarket byl nejlepší.“
Snaživý pracovník?
„Snaživý, zapálený a má tam spoustu mladých vedle sebe, které svým způsobem i vychovává. Snaží se je drilovat, ale myslím, že mu to moc nejde, a to možná vyvolává některé ty komické situace.“
Viděl jste seriál ještě, než se začal vysílat?
„Viděl jsem dva díly a musím říct, že mě to uchvátilo svým tempem a tím, jak je to natočené. Snad to nebude neskromné, ale když to začalo, tak jsem říkal, že je to už jako seriály z Netflixu. Šlape to, je tam nadsázka, skvělá kamera, muzika, bylo to i vtipné… Já jsem byl spokojený.“
Povězte, vy jste před lety začínal na humoru?
„Jedna z mých prvních velkých rolí nebyla vůbec komediální, to byli Tři králové v režii pana Kachyni, kde jsem hrál agenta. Šlo o odboj za druhé světové války a všechno jsem měl v němčině.“
Improvizujete někdy v divadle?
„Třeba v komedii Blbec k večeři, kterou hrajeme v Divadle Bez zábradlí, minimálně. To nás prosil režisér Jiří Menzel, abychom to nedělali, protože to je tak geniálně napsané, že kdyby každý herec začal improvizovat, tak by ta hra byla už o něčem jiném.“
Jak jste, Josefe, přišel k herectví?
„Táta byl ochotník v Ústí nad Labem a já jsem s ním jako malý hrál asi ve dvou představeních. Ne, že by mě to zrovna hned chytlo, ale pak jsem se na gymplu dostal k pantomimě a musím říct, že to mi hodně dalo, protože u pantomimy musíte všechno vyjádřit pohybem. Každé prázdniny jsme jezdili do Brna na Letní školu pantomimy, kterou vedla skvělá paní profesorka Jiřina Ryšánková.“
Jaké školy jste tedy studoval?
„Chodil jsem na gymnázium, potom měl ale táta politický škraloup, takže mi řekli, že nesmím na umělecký směr, jedině na technickou školu. Ale to nebylo nic pro mě, tak jsem šel na rok na jazykový kurz u nás v Ústí na ekonomce. Tam jsem měl jednu výbornou paní profesorku, která mě učila, a té jsem říkal, že pak chci jít na umělecký směr na JAMU. Nakonec to nebylo sice jednoduché, zkoušky jsem tehdy udělal, ale stejně mi přišlo, že jsem nebyl přijat, ale pod tím bylo napsáno rukou, abych se odvolal. Později jsem se dozvěděl, že se za mě zaručil tehdejší šéf katedry. Nakonec se to tedy podařilo.“
Jak dlouho už hrajete v Divadle Bez zábradlí? Nejen to se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 43.