Václav Neckář slaví 80. narozeniny a má jedno velké přání...
Přesně 23. října sfouknul na svém dortu pomyslných 80 svíček. Václav Neckář loni narozeniny slavil v nemocnici, ale letos to roztočil ve velkém. Zpívání, jeviště a fanoušci, to je přesně to, co ho drží při životě a nabíjí energií. Na pódiu zapomněl i na svůj bolavý kotník, který ho v poslední době ničí a kvůli kterému se mu někdy nechce vylézt ani z postele. Ani ve svém věku nepřestal být snílek a k narozeninám vyslovil jedno velké přání. Rád by ještě navštívil letitou přítelkyni, která žije v Anglii.
Oblíbeného zpěváka v poslední době drtil jeden zdravotní problém za druhým. Loni musel podstoupit několikahodinovou operaci prostaty, po které byl ještě několik dní napojený na hadičky, a to se mu rozhodně nelíbilo. To ovšem netušil, že se přidají další zdravotní komplikace. Pěvecké legendě se znovu výrazně ozvala srdeční arytmie, která ho už několik let trápí. Už v roce 2016 v pražském IKEM podstoupil katetrizaci. A jako na potvoru, krátce před kulatinami, ho začal více trápit zvrtnutý kotník. Ten ho bolí asi rok, a tak Václav musí chodit na obstřiky a čas od času musí mít ortézu. „Jezdím k němu každé pondělí a čtvrtek, už rok každé pondělní a čtvrteční ráno říká, že ho ten kotník bolí. Chodí na obstřiky. A dneska jsme jeli sem na natáčení. Bylo stanoveno, kdy kdo přijede a kdy pro nás přijede auto. A bratr ležel v posteli a říkal, že nikam nejede, protože se nemůže postavit na nohy,“ postěžoval si Jan Neckář (74). Bratři bez sebe nedají ránu, ale přesto jsou u nich hádky na denním pořádku. „Hádáme se neustále,“ potvrdil Jan a Václav jeho slova doplnil. Smířený je nejen se škádlením, ale i s bolestmi, které ho pronásledují. „Jiný to už asi nebude. Už jsem se s tím smířil,“ přiznává oslavenec, který by přes to všechno nejraději stál na jevišti každý den. „Fanoušci mě nabíjí skvělou energií a já bych pro ně chtěl být co nejdéle Doktor Dam Di Dam,“ svěřil. Jenže to není ten jediný důvod, proč se snaží dále zpívat. Jde totiž i o finance. „Z důchodu bych nevyžil. Polevit tedy nepřichází do úvahy. To by byl konec,“ přiznal bez okolků.
Ztratil přítele
Ač to nemá jednoduché, Václav Neckář se nevzdává a má pořád sny. Jednno přání vyslovil i ke svým osmdesátinám. Rád by ještě vyjel do zahraničí a navštívil svoji blízkou přítelkyni. „Rád by se ještě jel podívat za Evou Kolouchovou do Anglie. Pozvala mě tam už před mnoha lety a já bych to ještě chtěl udělat. Třeba to ještě stihnu,“ doufá Neckář. S Evou ho totiž pojí minulost. Její bratr Jiří Kolouch byl Neckářův spolužák na gymnáziu, kde byli nejlepší kamarádi. Pocházel z lékařské rodiny, jeho otec byl primářem v nemocnici v Ústí nad Labem. „Dvakrát mi léčil žloutenku,“ přiznal Neckář. Navíc Jirka a jeho sestra Eva mluvili anglicky a právě od nich se zpěvák jazyk učil. A společně se protloukali životem i dál po škole, když Václav hrát v divadle v Plzni. „Jirka mi vždycky napsal správnou výslovnost textů písniček, které si mi líbily. I proto jsem je pak mohl anglicky zpívat. Celý život jsme byli výborní kamarádi. S ním i jeho sestrou Evou, která odešla v roce 1968 přes Švédsko do Anglie, kde pak studovala a žila. Pracovala mimo jiné jako režisérka dokumentů v BBC. Přestože jsem žil v Československu, byli jsme stále v kontaktu. Jirka bohužel asi před deseti lety zemřel. Bylo a je to pro mě pořád velice bolestivé, byl to můj velký kamarád,“ přiznal Václav Neckář. Věří, že Evu ještě bude moct navštívit.
Více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 43.