Igor Bareš (57): Žena mě nenechá nic dělat!
Je jedním z neobsazovanějších herců u nás. Aktuálně ho můžete vidět například v pokračování komediálního seriálu Osada 2, kde hraje Petra Južana, podnikatele se sýry. Velmi často se objevuje také ve filmech. Za zmínku stojí například Promlčeno. I další nabídky mu prý přicházejí krásn, daří se mu také v soukromí. Už patnáct let je ženatý s kolegyní Antonií Talackovou (45), se kterou má dvě děti. Synovi Lojzíkovi je 9 let, dceři Toničce 12. Z předchozího vztahu má dospělou dceru Sonju. Jediné, co si musí herec hlídat, je zdraví. Nejenže léta trpí Crohnovou nemocí, s níž se léčí, nedávno prodělal kolaps. Přímo z natáčení ho odvezla sanitka s podezřením na mrtvici. Jak je na tom nyní? Co prozradil na svou manželku? A do čeho se určitě nehrne?
Igore, povězte na začátek, jak se vám daří?
„Řekl bych, že jsem spokojený. Po profesní stránce si nemám na co stěžovat, po té rodinné nebo partnerské jsem také naprosto spokojený. Ono to chvilinku trvalo, než jsem našel tu pravou.“ (usmívá se)
A co se týká zdraví?
„Nechci se v tom pitvat. Samozřejmě by mohlo být lepší, ale nestěžuju si. Jsem pod pravidelnou kontrolou, takže na těch blížících se šedesát se cítím docela dobře.“
Jak jste zmínil, oporou je vám vaše žena. Tu jste potkal v divadle, předpokládám…
„V divadle v Brně. Byla ještě posluchačkou JAMU, já už jsem hrál v Mahenově činohře, tam jsme se náhodou potkali, a tak nějak nám to zůstalo. Manželé jsme patnáct let, a předtím jsme ještě taky nějaký čas spolu pekli, jak se říká, takže jsem si chvilinku počkal, ale vyplatilo se.“ (usmívá se)
Povězte, co vy jako rodič?
„Nevychovávám ranami, ale spíš radou. Snažím se být klidný, i když někdy mi to taky samozřejmě ujede. Když něco řeknete třikrát a pořád to nefunguje, tak počtvrté zvýším hlas. Jinak se ale snažím všechny věci pozvolna vysvětlit a zdůvodnit, proč to tak je. Já jsem to takhle se svým otcem neměl.“
Jak to fungovalo u vás?
„Můj otec byl hlavně už starší a moc se mi nevěnoval. Odešel do důchodu, pak už mávl rukou – vyrůstej, jak chceš. Odstěhoval se na chatu, tak jsme se s tátou tak jako minuli. Dialog je důležitý jak mezi partnery, tak i mezi rodiči.“
Kde byste nejspíš dnes byl, kdybyste nešel cestou herectví?
„Těžko říct, ale vystudoval jsem Střední zemědělskou technickou školu, chtěl jsem být hajným v lese nebo ošetřovatelem exotických zvířat v zoologické zahradě. Na JAMU jsem se sice hlásil, ale vlastně jen tak mimochodem, protože jsem dělal v mládí historický šerm, a to má k divadlu docela blízko. Kdyby mě ale napoprvé tenkrát v tom roce 1984 nevzali, tak už bych to podruhé nezkoušel.“
Je známo, že jste k sobě, i po těch letech herectví, stále hodně kritický…
„Několikrát v životě jsem měl ten pocit, že jsem si řekl – tohle bylo fajn. Jinak je ale potřeba pořád přemýšlet, kudy nebo jak dál. Já mám ale to štěstí, že mi nejsou nabízeny nekvalitní věci, takže se nemusím trápit tím, že něco budu odmítat. Jsou lidé, jako třeba Robert Sedláček, Milan Cieslar a další, se kterými mám už navázaný profesní kontakt. Oni vědí, co ode mě můžou čekat, a já vím, že mě nebudou nutit k něčemu, co mi bude proti srsti.“
V divadle dál hrajete?
„Baví mě točit a nabídek je zatím pořád dost, nestěžuju si. Divadlo na Vinohradech je ke mně velmi ohleduplné, takže se na nějaké spolupráci s uměleckým vedením většinou domlouváme dopředu a jsem za to moc rád.“
Potkáváme se na křtu Cibulkova kalendáře pro pamětníky 2024, vzpomenete, kdy jste se s Alešem Cibulkou poprvé potkali?
„Na ten začátek si už nevzpomínám, protože on už je taky taková legenda. Ale máme k sobě tak nějak blízko, rozumíme si. Neřekl bych, že je to kamarád, ale prostě dobrý známý. Což není o moc míň. Jednak jsme chalupáři, sousedé tam kousek od Máchova jezera, ale já si ho vážím i z toho důvodu, že v jeho společnosti, a byly to různé zábavné pořady, ať už rozhlasový Tobogán, nebo jiné televizní pořady, se člověk necítí nesvůj, necítí se ohrožen. Jsou moderátoři, kteří vás vystresují, že nemáte úplně dobrý pocit. Aleš vás ale nenechá vstoupit na tenký led a navíc je s ním obrovská zábava.“
Zmínil jste chalupu. Co vy a práce kolem ní? Nejen to se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 42.
