Jiří Dvořák (56) - Hladový a nemocný tisíce kilometrů od domova...
Díky svému účinkování ve StarDance si myslel, že našel nové dno svých sil. Jiří Dvořák (56), vítěz IX. řady StarDance, byl po skončení taneční show natolik vyčerpán, že se jeho život proměnil v peklo. Tak unavený nikdy nebyl. Jenže to netušil, že ho práce zažene ještě mnohem dál. Herec vyrazil natáčet do druhé nejlidnatější země světa, kde se ale nakazil covidem a nebylo možné vrátit se zpět do Česka. Zbytek natáčecího štábu z Indie utekl a on se jen modlil, aby neměl těžký průběh nemoci. Byly to týdny hrůzy, jaké dosud nezažil…
Stal se kořistí
Když natáčel dokumentární cyklus pro Českou televizi s názvem Hledání ztracených světů, ocitnul se v Indii v nebezpečí. Natáčení totiž zasáhla pandemie covidu-19 a navíc herce mořilo i úmorné podnebí. „Byla to nejdelší cesta mého života. Cesta trvala 26 hodin. Hrozné bylo i nesnesitelné vedro a vlhko,“ přiznal Dvořák, který se v Indii nakazil zákeřným virem. „Když jsme měli natočených tři a půl dílu, tak jsme tam chytli covid. Nakazil jsem se já a kameraman, zbytek štábu zdrhnul do Čech a my jsme tam museli zůstat za docela dramatických okolností,“ svěřil v rozhovoru pro podcast Spotlight. A to si myslel, že jsou jeho poslední hodiny života. Zůstali totiž v cizí zemi sami. „Nemohl jsem se dostat do letadla, a tak jsem se jenom modlil, ať to nemá těžký průběh,“ svěřil. Herec se bál o svůj život, a to nejen kvůli nemoci, ale především nebezpečnému prostředí, kde zůstal uvězněn. „Je to opravdu nebezpečná země. Jako na bílé na nás koukali jako na kořist. Do slumů jsme se vůbec neodvážili jet. Nechtěl jsem jít ani do města Dillí. Říkal jsem si, že co je v Dillí ztraceného? Jen já,“ přiznal. Původně, když na pracovní nabídku kývnul, věděl, že poletí do Indie, ale znal ji jen z televize. Realita ho však zaskočila. Byla totiž zcela jiná. „Já jsem věděl, že tam bude hodně lidí. Ale že tam bude tolik lidí? To mě trošku překvapilo. Nebyli tam žádní cizinci, my jsme tam jeli tehdy na žurnalistická víza. Co mi vadilo, bylo, že oni na vás pořád šahají. A ne dva, tři, ale dvacet!“ vysvětlil Dvořák. Problém byl i s jídlem. Bál se totiž cokoliv pozřít. „Nemám moc rád ostrá jídla, tak mi bylo jasné, že pojdu hladem. Byl jsem jenom na zelenině a smažených nudlích. Maso jsem tam nejedl ani jednou,“ rozpověděl se o svém utrpení. Když se pak vrátil domů, byl štěstím bez sebe. Několik týdnů v Indii mu stačilo k tomu, aby se pak nejbližší dobu ani nehnul z domova. „Já se už do Indie nikdy, ale opravdu nikdy v životě nechci podívat!“ tvrdí. Jedno pozitivní si však přece jen ze své výpravy odnesl. „Uvědomil jsem si, že se tady máme strašně dobře. A že si toho vůbec nevážíme. Tam se stačí projít po jedné ulici a vidíte tu bídu. To je šílené!“ svěřil. A to přitom přiznal, že kdysi měl pro strach uděláno. Dříve měl velkou odvahu a nebyla snad jediná překážka, která by ho v dobrodružství zastavila. Pak se to ale změnilo. „Když jsem byl ještě mladý a blbý, tak třeba lezl po skalách bez lana. Tehdy mi bylo opravdu všechno jedno. Všechno se to změnilo, když se mi narodila dcera. To už jsem se bál sednout i do letadla,“ přiznal. Jeho jediná dcera Anna Dvořáková (21), kterou má s herečkou Bárou Munzarovou (51), je pro něj vším. A vypadá to, že Anička bude kráčet ve šlápějích svých rodičů. První velkou roli si zahrála v seriálu Eliška a Damián. Ten sice nesklidil velký úspěch, ale pro mladou herečku to byla velká zkušenost.
Dabingem si nevydělá
Herectvím se snad Anna uživí, ale kdyby chtěla dělat dabing stejně jako její otec, měla by to těžké. Platy jsou totiž prý za dabing mizerné. „Živit se jen dabingem by možná šlo, ale musel bych lítat do tří, čtyř studií denně. Je to paradoxní, ale my nyní dostáváme menší honoráře, než jsme dostávali před patnácti lety,“ vysvětlil hlas Jamese Bonda, kterého Dvořák namlouvá od roku 2006. „Za prvního Bonda jsem dostal asi 3 tisíce korun a za toho poslední asi 5 tisíc,“ přiznal se smíchem. Proto také možná odmítá namlouvat nekonečné seriály. „Vždycky když mi volají, tak se ptám, jestli je to seriál a kolik má dílů,“ vysvětlil. Dnes už Jiří Dvořák ví, že se do Indie už podívat nikdy nechce. Co však chce přece jen změnit, zlepšit svoji disciplínu. To je jeho slabé místo. „Já nemám žádnou disciplínu. Mám problém i dobrat antibiotika. Když se jedná o pravidelnost, tak to nedokážu dodržet. To bych se ještě rád naučil,“ přiznává.
Celý článek najdete v tištěném Aha! pro ženy číslo 44.