Byznysmenka Petra (43) - stala se kněžkou: Hledala jsem cestu sama k sobě...
Do svých třiceti let si myslela, že má ideální život, a svou budoucnost měla skoro do puntíku naplánovanou. Pak se ale najednou Petře Cihlářové (43) vše zbortilo jako domeček z karet. Rozvod a následné potíže se zdravím ji pak přivedly k práci s energiemi a alternativním léčivým technikám, které jí rozšířily obzory a posunuly dál. Dnes už své spirituální zkušenosti předává dalším ženám a dokáže je využívat i ve své každodenní profesi, která nemá s »ezo« světem nic společného.
Petra vyrůstala v Děčíně, kde také chodila na základní školu a později na gymnázium. V dětství prošla mnoha kroužky, od výtvarného a gymnastiku až po němčinu, učila se také hrát na flétnu a kytaru, později chodila na basketbal. „Moje maminka neměla jako malá moc příležitostí chodit do kroužků a byla přesvědčená, že čím víc věcem se budeme s bráchou věnovat, tím víc se rozvineme. Bylo období, kdy jsem jí to měla za zlé, protože bych radši bývala s kamarádkami někde venku, ale dnes už si samozřejmě uvědomuji, že to s námi myslela dobře, a na své dětství vzpomínám ráda“, vysvětluje Petra. Hodně se věnovala také kreativním věcem, kromě kreslení a různého tvoření také šití a pletení, a chvíli uvažovala, že po gymnáziu půjde studovat oděvní návrhářství. Nicméně nakonec zvolila Vysokou školu ekonomickou v Praze. „K tomu mě opět nasměrovali rodiče. Můj starší brácha studoval práva a jim přišlo dobré, kdyby ze mě byl pro změnu ekonom. Vždycky jsme měli hezký vztah a já jsem v osmnácti neměla moc představu, čím chci být. Ještě bylo období, kdy jsem chtěla být doktorka medicíny, ale vzhledem k tomu, že moc nemusím krev, nebylo to reálné.“ Po studiích na vysoké škole pracovala v hotelu, ale když to ani ke konci zkušební doby nevypadalo, že se dostane k marketingové pozici, na kterou ji nabrali, odešla. A tehdy opět zasáhli rodiče. Maminka jí dohodla pohovor v bance, a tak její volba padla na oblast finančnictví. Nejdřív působila v bance, kde se postupně vypracovala přes práci na pobočce až na centrálu, později v pojišťovně, v marketingovém oddělení. Po několika letech odešla Petra do firmy, která se zabývala průzkumem trhu a kde měla na starosti tým projektových manažerů, a odtud pokračovala v úplně jiném oboru, geoinformatice. Poté několik let pracovala v jedné z našich největších auditorských firem a poslední dva roky je ředitelkou investiční společnosti a členkou orgánů několika nadací. „Někteří headhunteři říkají, že takhle divný životopis, jako je ten můj, ještě neviděli (smích). Nechápou totiž tu linku, která tam je. Kromě toho, že jsem do těch společností odcházela za svým tehdejším šéfem z pojišťovny, se kterým jsme byli sehraní, mě velice bavila i náplň všech mých pozic. V podstatě se téměř vždy jednalo o práci s lidmi uvnitř firem, jako jsou interní koučování nebo nastavování týmů tak, aby fungovaly.“
Životní zlomy
Zatímco profesně se Petře vždy dařilo, v osobním životě ji plány až tak nevycházely. Vysnila si, že se vdá a s manželem budou žít šťastně až do smrti. Že si spolu pořídí pejska, ke kterému později přibudou děti. A že bude naprosto dokonalá žena, která podporuje svého muže, ukázkově se stará o rodinu, domácnost a zahradu. „Svatba, dům za Prahou a pejsek vyšli, to ostatní nějak nedopadlo. S bývalým manželem jsme se znali z Děčína a chodili jsme spolu od vysoké. Studoval také v Praze, a když mi bylo šestadvacet, vzali jsme se a postavili dům. Jenže pak jsme si nějak nevšimli, že jsme se každý posunuli jinam, začaly problémy, na které jsme nebyli připraveni, a skončilo to rozvodem,“ uvádí Petra s tím, že vdanou paní tak byla jen pět let. Po rozvodu se u ní rozjely problémy se štítnou žlázou, a byť hledala také alternativní způsoby, aby se vyhnula operaci, nakonec ji musela podstoupit. Nemoc ji ale zároveň svým způsobem posunula dál. „Zdravotní potíže se mi pravděpodobně rozjely jako reakce na stres a já chtěla pochopit proč, proč zrovna mně. Přestože jsem celkem rozumový člověk, začala jsem číst o psychosomatice a bylinkách a zajímat se o konstelace, astrologii a další ezoterické věci. To, co jsem »našla«, mi dávalo smysl. Štítná žláza je hodně o vyjadřování se a prosazení se v životě a já jsem vždycky stála spíše v pozadí, podporovala druhé. Přitom jedna část mě asi chtěla být vidět, což jsem v sobě potlačovala.“ Náhoda, i když na náhody s přibývajícími životními zkušenostmi nevěří, ji tehdy přivedla k tomu, že se dnes věnuje také spiritualitě a podporuje ostatní ženy na jejich cestě za sebepoznáním a k nalezení jejich vnitřní moudrosti. Letos to bude už deset let, kdy se s kamarádkou, která chtěla poznat Anglii trochu jinak, přihlásily na zájezd do Avalonu. Že jde o výhradně ženskou, netradiční, prožitkovou cestu s prvky spirituality, tehdy vůbec neřešily. „Byl to můj první střet s více ezo ženami najednou a možná i tak trochu šok. Neměla jsem ani tušení, že existují nějaké kněžky, které praktikují různé rituály a podobně, navíc jsem té práci s energií moc nerozuměla. Když jsme se pak během pobytu dozvěděly, že se u nás bude konat vůbec první ročník výcviku kněžek, kamarádka se nadchla a přesvědčila mně, že do toho musíme jít. Nakonec jsem ale zálohu zaplatila jen já. Přiznám se, že z prvního výcvikového víkendu jsem chtěla utéct, říkala jsem si, že tohle vůbec není pro mě.“
Nová cesta - Nejen o ní čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 22.
