Hana Robinson (42) zasvětila život hudbě - Kariéru jí komplikují dvě vážná onemocnění!
Vážný úraz v dětství ji přivedl ke hře na klavír. I když pak Hana Robinson (42) studovala různé obory a vyzkoušela mnohé profese, nakonec zakotvila přece jen u hudby. Dnes má zpěvačka, klavíristka a skladatelka za sebou mnoho úspěchů, musí ale také bojovat s vážnými zdravotními problémy. Lékaři jínejprve diagnostikovali roztroušenou sklerózu, k níž se nedávno přidal i u nás vzácný chronický zánět pavoučnice. Brněnská rodačka, žijící v Praze, se však nepřízni osudu staví vždy čelem a věří, že její kariéra bude dál úspěšně pokračovat a že se jí splní i sen o založení rodiny.
Rodiče Hany Robinson byli úspěšní automobiloví závodníci v rallye, stali se dokonce i mistry Československa. Hanku a jejího bratra Pavla vedli odmalička ke sportu. Hudební kariéru Hany odstartoval paradoxně v pěti letech úraz na lyžích. „Stalo se to u babičky a dědy v Beskydech, kam jsme s rodiči a bratrem rádi jezdili každou možnou volnou chvíli. Byla tenkrát strašná zima. Při sjíždění ze svahu k vleku jsem za sebou vlekla jen tak ledabyle hůlky, abych si aspoň trochu bez jejich držení zahřála prsty na rukou. Jenže v jednu chvíli se mi hůlka dostala před tělo a já se na ni napíchla břichem,“ vzpomíná na první horké chvíle v životě Hana. Skončila ve vsetínské a pak v brněnské nemocnici, kde strávila čtyři měsíce úplně sama. Byla jiná doba, takže s ní nikdo z rodičů ve zdravotnickém zařízení nemohl pobývat, vídali se jen o návštěvách. Návrat domů jí pak chtěli rodiče ulehčit, a tak mohla mít jedno přání – pejska, nebo klavír. Vybrala si hudební nástroj, dodnes neví proč...
Cesta do Ameriky
V pěti letech tak sedla ke klavíru a prakticky od něj nevstala dodnes. I ona samozřejmě zažila chvíle, kdy ho nemohla ani vidět. „Takových období bylo více. Dokonce jsem se jednou držela za roh zdi, když mě k němu taťka táhl, abych cvičila. Ale za to, že to se mnou vydržel, jsem mu nesmírně vděčná. Kdyby se mnou necvičil, možná by to mamka po nějaké době se mnou a klavírem vzdala,“ míní Hanka, která chodila na brněnskou lidovou školu umění. Na gymnáziu potom začala skládat písničky, pokračovala i na filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde studovala obor sociální pedagogika a poradenství. Studium Hanku bavilo, ale po roce odjela za bratrem do Ameriky. Původně sice jen na prázdniny, jenže pobyt v zámoří si protáhla z pár týdnů na pět let. „To máte jako s láskou na první pohled, na kterou věřím. Vystoupila jsem v Americe z letadla, dotkla se země a pocítila, že tam zůstanu déle. Nejdříve jsme s bratrem procestovali státy stopem křížem krážem. Bratr už měl v té době zřejmě plán, abych za velkou louží zůstala. A naučila se aspoň pořádně cizí jazyk a trochu se v životě rozkoukala,“ říká Hanka, která ve Washingtonu hlídala děti a také začala studovat zahraniční politiku. Po roce se přestěhovala, když získala plné stipendium na studium hudby a ekonomie v New Yorku. „Tam se mě můj učitel zeptal, zda bych nechtěla studovat na vyhlášené Berklee College of Music v Bostonu. Zpočátku jsem nevěděla, co si mám o tom myslet. Každopádně jsem přihlášku podala a do Bostonu se přestěhovala ještě před přijetím na školu. Přijímačky jsem zvládla. A vzali mě i proto, že jsem měla navíc skvělé doporučení také od učitelů hudby z New Yorku, na což se v americkém systému klade velký důraz,“ líčí Hana. Jenže jedna věc je se na danou školu dostat, druhá věc ji zaplatit. Hanka, aby to finančně utáhla, tak pracovala ve školní kanceláři, po nocích v baru jako servírka a barmanka. Jinak to prostě nešlo, i když využila možností získat stipendium a granty. Jeden semestr jen školného totiž přišel na takřka 13 tisíc dolarů. Původně čtyřleté studium dokázala zvládnout za tři roky. Studentského života si sice kvůli práci moc neužila, ale nelituje. „Bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Vystudovat školu, poznat, jaká je to dřina, a to ještě při práci. A naučila jsem se postarat sama o sebe.“
Láska z Anglie - Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 24.