Malérečka Mirka (22) - Tradičními ornamenty zdobí i tenisky!
Folklór provází Mirku Ferstlovou (22) z Lanžhota už od kolébky, kdy jí rodiče k usínání pouštěli dechovku. Dnes se věnuje malování podlužáckých ornamentů, a to prakticky na cokoliv. Od mašlí přes sklo až po tenisky a dětské dupačky. Dva dny před loňským červnovým ničivým tornádem na Břeclavsku dokončila svoje první velké takzvané žudro, tedy malování na klenutý přístavek nade dveřmi domu. Lásku k lidové kultuře projevila i při výběru studia na vysoké škole, kde si vybrala obor etnologie.
Rozvoj tvorby
Po ukončení základní školy dívka vystudovala v Břeclavi obchodní akademii, i když chtěla být původně fotografkou. Jenže jejím rodičům se nelíbilo, že by musela do školy dojíždět až do Brna. „Obchodní akademii mi vybrali nakonec rodiče. Nechtěla jsem na běžné gymnázium, protože jsem takový ten typ studenta, kterému vyhovuje se připravit vždy jen na test nebo zkoušku. Nepatřím k těm, kteří leží v učebnicích pořád. Akademii jsem si ale tak trochu protrpěla, protože na ní bylo hodně matematiky, účetnictví, statistika, daně a podobné předměty, což nebylo zrovna nic moc pro mě. Ale aspoň jsem zůstala doma a mohla dál chodit v kroji.“ A taky se Mirka mohla věnovat více malování. Zpočátku tvořila jen dárky pro nejbližší, pomalovala skleničky na různé oslavy. Netrvalo však dlouho a zvěsti o šikovné malérečce se roznesly po okolí. „Spolužačky mě začaly přesvědčovat, abych si zařídila nějaké sociální sítě a svoje malování na nich začala sdílet, že to, co tvořím, je přece krásné a měli by to vidět i jiní lidé. Takže jsem si před pěti lety sociální sítě založila a o moje malování začal být velký zájem. Věnovat se mu však mohu i díky mým rodičům, kteří mě v něm dodnes podporují i finančně. Pomáhali mi pokaždé. Ať už jsem si našla v životě cokoliv, čemu jsem se věnovala. Kupovali mi tedy i na malování barvy, skleničky, veškeré potřebné materiály. Nemohu si totiž zcela nacenit odpracované, tedy přípravné a odmalované hodiny, protože by jinak výrobky byly takřka neprodejné. Navíc materiály, na které maluji, stejně jako barvy, jsou čím dál dražší. Maluji hlavně proto, že mě to baví, a navíc ráda přispívám k uchování zdejší tradice,“ říká mladá žena.
Kopírování ji štve
Mirka dnes maluje především jen na zakázku. Ať už jde o mašle, keramiku, textil a další věci. „Pokud nemá zájemce třeba jasno, co chce namalovat, potom se nejdříve pouštím tužkou do návrhu vzoru. Složit konečnou formu, která je tvořená jednotlivými vzory, je přitom ze všeho většinou to nejtěžší. A trvá to nejdéle. Snažím se vždy přijít s něčím neotřelým. Ale vzhledem k tomu, že se ornamenty malují už desítky let, tak toho nového člověk tolik nevymyslí. Vzory se kopírují, což je sprosté. Když už chce někdo nějaký daný použít, měl by mít aspoň tolik slušnosti a požádat jeho autora o schválení. Každá malérečka, ale týká se to i kluků, kteří také malují, má svůj rukopis. I když se jedná na první pohled o stejné prvky, ornamenty, tak jsou přece jen v něčem jiné. Každý člověk, kdo je maluje, dá do nich něco svého. Samozřejmě to nepozná naprostý laik,“ prozrazuje Mirka a dodává: „Stalo se, že i můj vzor použili na Brněnsku na hodovou pozvánku. Mrzelo mě to, takže jsem se vůči tomu ohradila. I když jsem věděla, že to stejně bude k ničemu, protože na lidovou tvorbu se autorská práva nevztahují. Takové kopírování je prakticky nepostižitelné.“ Po odsouhlasení návrhu přenese Mirka daný motiv na konkrétní věc přes kopírovací papír. Výjimku tvoří mašle, u kterých si vzor pod ně jen podloží a obrázek překreslí. Ani příprava barev není jednoduchá. Na textil maluje Mirka štětcem a používá na něj akrylové barvy v kelímku. Na mašle, keramiku, sklo, všechny těžší materiály maluje syntetickými barvami vytlačovanými pro jejich hustotu z vlastnoručně vyrobených celofánových kornoutků. Jsou pro práci s takovou barvou nejlepší volbou. Vzhledem k jejich složení s nimi není příliš možná práce štětcem, proto je tato varianta nejschůdnější. „Musí se dávat pozor na vytečení barev, jinak je to malér. Sklo, keramika se dá ještě zachránit, pokud člověk barvu utře hned, ale mašle se už nespraví. Stalo se, že mně barva ukápla a musela jsem tak mašli malovat znovu. U mašlí je navíc nevýhoda, že vyrobený materiál už taky není, co býval. Když je člověk v obchodě přebírá, tak i při stejném sériovém čísle nejsou třeba dva balíčky od jednoho výrobce, co se pevnosti týká, zdaleka stejné. A pokud mašle není dostatečně kvalitní, tak se může barva po vsáknutí rozpít,“ líčí Mirka. Na malování podlužáckých ornamentů se používají čtyři základní barvy, což je žlutá, červená, modrá a zelená. K tomu bílá barva, jež slouží jako případná podkladová na zlaté a stříbrné zdobení. „To platí u ornamentových mašlí. Při malování kytiček se potom míchají takové odstíny, aby se docílilo patřičných barev jako například u růží nebo tulipánů. Je dané, že by se neměla požívat černá barva. Na podlužácký kroj prostě nepatří. Každá jednotlivá barva po nanesení musí schnout přes noc.“
