Tony Mašek (24) chtěl být od dětství hercem...
Už jako dítě byl rád středem pozornosti, a to i když se to zrovna nehodilo. Ve škole byl typickým třídním »šaškem«, a tak se ve čtrnácti se rozhodl, že bude hercem. Díky podpoře celé rodiny se jeho sen stal skutečností a při svém mládí má na kontě spolupráce jak s českými, tak se zahraničními produkcemi. Český divák si Tonyho obličej nejčastěji spojí s reklamou na Kofolu...
Tony se narodil do právnického klanu. Profese se v rodině Maškových dědila po několik generací. „Skoro všichni v rodině jsou právníci. Já a moje sestra jsme ale poslali několik generací právnických studií takzvaně do kytek. Já jsem herec a ona studuje v Holandsku architekturu. Ne každá rodina, kde se profese takhle dědí z generace na generaci, by to unesla,“ začíná své vyprávění s úsměvem Tony, který je velmi vděčný rodičům, že jeho životní sen respektují a také aktivně podporují. Výhodou pro něj bylo nejen dobré rodinné zázemí, ale i fakt, že byl od útlého věku vedený ke studiu jazyků a také ke sportu. „Rodičům připadalo důležité, abychom se sestrou byli jazykově vybavení, proto jsme se anglicky učili už jako malí. Měli jsme jako učitele rodilé mluvčí. Můj první učitel byl Texasan, od toho jsem pochytil typický přízvuk, který jsem později změnil na středozápadní akcent,“ vzpomíná mladý muž, který mluví plynule také německy a učí se francouzsky. Filmy Tony miloval od malička a našel si v nich také svůj herecký vzor, kterým se stal americký herec Matthew McConaughey. „Líbí se mi, jak své role prožívá a kolik emocí do všeho umí dát,“ doplňuje. Kromě milovníka filmů byl i sportovec. Vyzkoušel mnoho sportů a nakonec ho nejvíce zaujaly ty bojové. „Od svých třinácti jsem dělal kick box, pak si přidal Krav Magu, thajský box a v poslední době jsem zkoušel i brazilské jiu-jitsu,“ shrnuje cenné zkušenosti.
Samé konkurzy
Rozhodnutí být hercem je jedna věc, ta druhá je něco pro splnění snu aktivně udělat. Tony se přihlásil ke studiu hudebně dramatického oboru na Pražské konzervatoři, kam ho díky nepopíratelnému talentu přijali napoprvé. K tomu ve svých patnácti letech dostal i první roli, a to v Ordinaci v růžové zahradě 2, kde hrál chlapce s epilepsií a spoustou rodinných problémů. „Byl jsem tenkrát na castingu a vyšlo to. Nadšení pak přešlo v nervozitu a přílišnou přípravu, pak zase v moc velké uvolnění. Byl jsem prostě tenkrát hodně mladý a nezkušený, dnes bych se k tomu postavil jinak, s větší pokorou, ale chybami se člověk učí...,“ popisuje první herecké zkušenosti. Během studia se Tony objevoval v reklamách nebo v epizodních rolích v českých seriálech, například Mordparta, Doktorka Kellerová či Vyprávěj. Po úspěšném ukončení konzervatoře začal Tony hrát i pro zahraniční produkce. Jazykovou výbavu dotáhl k dokonalosti do té míry, že je schopný roli odehrát v cizím jazyce, i v požadovaném akcentu. Například pro netflixovou show The Letter For King (Dopis pro krále) se naučil britský přízvuk. „Chtěl jsem být opravdu dobrý. V rámci přípravy jsem tenkrát poprvé použil jazykového kouče a vyplatilo se. Později se mi naskytla možnost hrát v Německu. To ale znamenalo naučit se pořádně jazyk. Je to necelé dva roky, co jsem si našel lektorku, a poté na nějakou dobu odjel do Německa do školy. Našel jsem si tam přátele, se kterými se můžu bavit a zdokonalovat se,“ říká Tony Mašek, který na sobě chce pracovat i dál. Jak sám říká, když chcete uspět v konkurenci, musíte chodit na castingy, aby si vás všimli. „U zahraničních produkcí to platí dvojnásob. Nemyslím tím, že by čeští herci byli méně talentovaní než zahraniční, to v žádném případě. V Čechách je prostě celkově méně lidí, takže tu není tak velká konkurence,“ vysvětluje herec, který si zahrál i v zahraničním seriálu Shadow and Bone (Světlo a stíny), jejž mohli čeští diváci vidět na Netflixu. „K tomu se vztahuje i vtipná historka. Když jsem se dostal do druhého kola castingu, mluvili jsme přes videohovor. Režisér si podle rozhovoru myslel, že jsem Američan. Při natáčení jsem pak použil britský přízvuk, protože to role vyžadovala. Legrační bylo, že se mě pak režisér ptal, jak to se mnou je, jestli jsem Amík nebo Anglán, a já mu řekl, že jsem vlastně Čech,“ směje se Tony.
Více o Tonyho cestě k herectví čtěte v tištěném Aha ! pro ženy číslo 19.
