Imitátor Petr Martinák (45) se po těžkém období snaží vrátit na vrchol...
Přes pět let byl hvězdou televizních obrazovek. Nebylo zábavného pořadu, ve kterém by se Petr Martinák (45) neobjevil. Jako moderátor nebo schopný imitátor. Jeho ústy promlouvali Miloš Zeman, Václav Klaus či Vlasta Burian a diváci se skvěle bavili. Pak ale náhle z obrazovek zmizel a musel řešit složité životní problémy. Dnes už se zase k showbyznysu vrací…
Dlouho to nevypadalo, že bude rodák ze Žulové u Jeseníku známým bavičem. Nepřemýšlel nad konzervatoří, nehrál divadlo. Naopak s kamarádem zamířil na vojenské gymnázium. „Rodiče byli kategoricky proti, hlavně táta. Ale s kamarádem Viktorem, se kterým jsme byli nerozlučná dvojka, jsme chtěli jít na vojenskou školu. Já do Košic a Prešova, protože tam byla letecká škola a já si myslel, že budu pilot,“ vzpomíná Petr. Nakonec však jeho kroky vedly úplně jinam. „Psal se rok 1989 a jeden armádní náčelník mi poradil: Nechoď na Slovensko, najdi si gymnázium v Opavě. Asi se bude lámat republika, tak abys nezůstal v zahraničí,“ vysvětluje.
Začalo to Sobotou
Právě na vojenském gymnáziu začal svou uměleckou kariéru. Prvním hlasem, který se naučil imitovat, byl herec Luděk Sobota. Tehdy mu bylo sedmnáct. Pak přišel Jiří Korn, ke kterému vzhlížel od dětství. „Přihlásil jsem do kurzu kouzlení, do stepu…. Ten byl pro malé holčičky a já jsem tam jako osmnáctiletý kluk s nimi stál a stepoval u tyče,“ usmívá se. To všechno proto, aby mohl dobře imitovat Jiřího Korna, i pokud jde o pohyb. Své první veřejné vystoupení měl v sedmnácti letech. „To bylo tehdy tajné. Utekl jsem vojákům dírou v plotě do nočního klubu, kde byla diskotéka. Dostal jsem čtyři sta korun a byl jsem z toho nadšený. Díky vojenskému gymnáziu a armádě, která tehdy pořádala armádní soutěže umělecké tvořivosti, jsem se k této práci dostal. Kdybych tam nebyl, nevím, zda bych touto cestou šel,“ vypráví. Díky soutěžím se postupně dostával do branže. Vyhrával a probojovával se do celostátních finále, která probíhala v divadlech, kostýmech, ve světlech reflektorů, jako velké zábavné estrády. Tehdy pochopil, že to je cesta, kterou chce jít. „Řekl jsem, že končím v armádě a jdu na JAMU. Vojáci mi to ale rozmluvili s tím, že se můžu angažovat v Armádním souboru umělecké tvořivosti. Jel jsem na konkurz, přijali mě, dostal jsem angažmá. Tehdy si mě náčelník zavolal a řekl, ať si dám přihlášku na vysokou, protože soubor se bude rušit. Narychlo jsem si proto podal přihlášku do Vyškova na Vojenskou ekonomickou školu,“ svěřuje.
Bavičem až po práci
První rok studoval jako voják, pak už jako civilista. A jako ekonom skutečně nastoupil, i když si po večerech přivydělával jako bavič a imitátor.„Nejdéle jsem se učil hlas Vlasty Buriana. Toho jsem chtěl hodně umět, protože ho jako komika a herce obdivuju. Pořád mi to nešlo a nemohl jsem přijít na správnou techniku. Pak jsem zjistil, že když spojím dvě techniky hlasu, které jsem používal na Jiřího Korna a Karola Poláka dohromady, tak z toho vyjde hlas Vlasty Buriana,“ prozrazuje. Dnes umí hlasů kolem dvaceti – umělce i politiky. „Nejpopulárnější je Miloš Zeman. Můžu někde vystupovat hodinu, měnit různé hlasy a diváci vždycky volají: Ještě Zemana! Ten zrovna není tak těžký, má jednoduchou mimiku, chůzi, hlas. Jsou daleko složitější hlasy, které piluju, trénuju a jsem rád, když se povedou. Divák to pak vidí a říká: Ale toho Zemana děláte stejně nejlíp,“ usmívá se Petr Martinák.
O jeho vrcholu i pádu a mnohém dalším se dočtete v tištěném Aha! pro ženy číslo 35.