Jeník (39) je po nehodě v bdělém kómatu - Jednou bude chodit, věří jeho máma!
Byl sportovcem tělem i duší. Aktivně hrál fotbal za Hrušovany u Brna, příležitostně se věnoval hokeji, nohejbalu, ale také lyžoval. Byl společenský, jezdil s kluky na výlety. Jeden z nich se ale stal Jeníkovi Dostálovi (39) osudným – po vážné dopravní nehodě upadl do kómatu. Dnes se nachází v tzv. bdělém kómatu a díky láskyplné péči celé rodiny a speciální rehabilitaci dělá velké pokroky.
Byl pátek 16. července 2004. Odpoledne si Jenda zašel na pivo do sokolovny v rodných Hrušovanech u Brna. Tam padlo taky rozhodnutí, že druhý den vyrazí parta na výlet. „Přišel v noci domů a říká: Mami, ráno mi nachystáš věci, my se pojedeme na Vranovskou přehradu vykoupat a v neděli se vrátíme. Bylo mu 23 roků. V sobotu po obědě pro něj přijel jeho známý. Jeník chtěl, aby s nimi vyrazil na přehradu i jeho bratr a můj druhý syn Marek, který měl v pondělí nastoupit poprvé do práce. Tomu se ale jet někam moc nechtělo,“ vzpomíná na osudný den jejich máma Ludmila Dostálová (64). Jenda však bratra tak dlouho přemlouval, až Marek svolil. V autě si sedl nejdříve za Jendu. Po cestě pak nabírali ještě další kamarády. Marek se tak na zadním sedadle uvelebil uprostřed, což mu nakonec zachránilo život. Nikdo z jejich rodiny nemohl tušit, jaké drama se po chvíli odehraje nedaleko Lechovic u Znojma.
Děsivá srážka
Bezstarostný klid panoval v rodině Jendy a Marka do večerních televizních zpráv. „Najednou jsem zaslechla, že se u Lechovic stala dopravní nehoda s cestujícími ve stříbrné octavii. V tu chvíli mi po těle přeběhl mráz. Měla jsem zlé tušení. Aniž bych stresovala mámu, zavolala jsem Markovi, který mi, bohužel, jen potvrdil, že nehodu opravdu měli. Jak je na tom Jeník ale nevěděl. Ve zprávách sdělili, že jeden z cestujících je mrtvý. Začala jsem plakat,“ říká Martina Dostálová (41), sestra obou bratrů. Řidič auta, kde seděli oba bratři, nebezpečně předjížděl osm aut najednou, přes to, že ho kamarád ze zadního sedadla varoval, ať neblbne. V protisměru se objevilo auto s mladou rodinou a dětmi, kteří se vraceli z dovolené, a došlo ke srážce. Rodinu odvezla sanitka do nemocnice, auto s mladíky se na silnici otočila přes střechu zpátky na kola. Nikdo z pěti pasažérů nebyl připoután…Marka odvezli do nedaleké nemocnice ve Znojmě, měl krev v plicích, polámaná žebra, pohmožděnou páteř. Mladík, který seděl za Jendou, nehodu nepřežil, druhý kamarád, co seděl vzadu, měl jen zlomený palec. Řidič octavie na několik dnů upadl do kómatu. Jenda na místě spolujezdce se z něj nedostal dodnes. „Další měsíce jsme každý den na střídačku jezdili za mými syny, abychom je i v jejich léčbě povzbuzovali. Dopoledne jsme mířili za Jeníkem do Brna, odpoledne za Markem do Znojma. Čekali jsme s napětím, jak se situace kolem Jeníka bude vyvíjet dál. Lékaři v Brně na nás ovšem dobrý dojem neudělali. Nejenže nám nějakou naději nedávali, ale hlavně nás odrazovali. Prý za ním nemáme jezdit tak často, že je to zbytečné, stejně nás nevnímá. Jako Jeníka máma jsem toho nedbala a myslela si o tom své. A bylo to dobře, že jsem na jejich řeči nedala,“ přiznává Ludmila Dostálová. Držela syna za ruku, mluvila na něj. „Když za sebou lékaři zavřeli dveře, šeptala jsem mu do ucha: Jeníku, neposlouchej je, nevzdávej to, bojuj, my ti pomůžeme. Po třech týdnech od nehody mě najednou přejel svojí rukou po mých prstech. Manžel ho hladil po noze a Jeník zvedl koleno. Do mě jako by píchlo, a řekla jsem si: Tak a Jeník mě slyší, reaguje, chce žít.“
Jak probíhá léčba a jak bude jeho rodina stále bojovat? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 32.