Ilona (51): Vzala jsem si ruského mafiána!
Pravděpodobnost, že v životě potkáte skutečného mafiána, není velká. A že si ho vezmete za muže, je ještě menší. Ilona Golovleva (51) to ale zažila a rozhodla se, že si svůj pestrý život nenechá pro sebe. Své zkušenosti nejen s netradičním manželstvím, ale i s drogami nebo s prací bordelmamá nyní vylíčila v knize Život v pozlátku.
Rodiče z ní chtěli mít lékařku a vypadalo to, že by se jim sen mohl splnit. Ilona se dobře učila a se samými jedničkami bylo jasné, že zamíří na gymnázium. Vydržela na něm rok, pak se rozhodla, že bude módní návrhářkou, a tak odešla na oděvní průmyslovku. Už tehdy se nechtěla nikomu podřizovat. Pracovala v Kotvě, na tehdy prestižním místě. Jenže jí bylo osmnáct, když nečekaně otěhotněla. „Dcera Aneta, která se mi pak narodila, je moje jediné dítě. Dodnes se děkuji nebesům, že ji mám,“ svěřila později Ilona. První manželství ale dlouho nevydrželo a předznamenalo její do budoucna komplikované vztahy. „Můj muž mi během našeho čtyřměsíčního manželství působil jenom problémy. Vzpomínám, jak jsem ho poslala po návratu z porodnice koupit kočárek, na který jsem měla našetřeno, a on se vrátil za dva dny s tím, že prohrál nejen peníze na kočárek, ale i naši kuchyň,“ svěřila Ilona. Rozvedla se záhy a netrvalo dlouho, zakoukala se do dalšího. Opět do muže s exotickými kořeny. Zatímco ten minulý měl maminku Češku a tatínka Somálce, ten další byl Albánec. Díky němu unikla hodně nepříjemné zkušenosti…
Skončila v bordelu
Parta Albánců, které poznala v Praze, jí totiž naslibovala slušný výdělek, když nějaké zboží odveze do Maďarska. „Dojeli jsme do Budapešti, šli jsme do jakéhosi nočního klubu, kde mě nějací chlápci popadli a odtáhli do místnosti, kde mě zavřeli. Až druhý den jsem zjistila, že jde o nevěstinec,“ svěřila Ilona, které naštěstí pomohla náhoda. „Do nevěstince se dostavila další albánská parta a byl mezi nimi i onen mladý muž, s nímž jsem si krátce byla blízká. Poznal mě okamžitě, já se k němu s pláčem vrhla a prosila ho o pomoc. Uklidnil mě a prý se nemám ničeho bát. Nemluvil do větru, protože za chvíli jsem byla volná. Ukázalo se, že mě z nevěstince vykoupil, tvrdil, že za mě zaplatil šest milionů korun,“ dodala. Její neuvěřitelný příběh pokračoval, i když v tu chvíli ještě nic nenaznačovalo tomu, že se stane ženou ruského mafiána. Na počátku stál podnik U Holubů, kam se přihlásila jako hosteska. V nočním podniku, kam chodili hlavně cizinci, získala nejen výborně placenou práci za barem, ale potkala tu i svého dalšího životního partnera. Zájem o ni projevil samotný ruský šéf. Drahé dárky, pozorná gesta… Není divu, že mu neodolala. Mělo to ale rovnou několik háčků – za prvé byl ženatý, za druhé to byl člen tzv. solomonské mafie.
Přišly drogy
V té době se Ilona také poprvé potkala s návykovými látkami. „První drogou, se kterou jsem měla zkušenost, byl pervitin, který mně pomohl k tomu, abych zvládala méně spát a věnovat se práci v nočním klubu a zároveň zvládat vše i doma. Další byl kokain, díky němuž jsem byla vždy veselá a komunikativní, i když mi do smíchu často nebylo. Následovaly poté další drogy,“ otevřeně popisuje Ilona. Brzy ale pochopila, že toto není správná cesta. „Postupem času jsem začala upadat do depresí, nebyla schopná běžně fungovat. Rozhodujícím okamžikem bylo, když jsem nebyla schopna uvázat dceři šálu,“ svěřila. V tu chvíli pochopila, že je třeba s drogami na dobro skončit. Přestala ze dne na den. Vypadalo to, že její život spěje k pohádkovému happy endu – ruský přítel se rozvedl a Ilona se stala jeho novou ženou. Sňatkem na Karlštejně jí začala nová životní etapa. Bez finančních starostí. Vedla manželův noční podnik, a jak sama říká, stala se na chvíli bordelmamá. „Tato práce obnášela ohlídat, aby vždy společnice byly připraveny pro klienty, to znamená elegantně oblečeny, učesány a nalíčeny. Dívkám jsem dle potřeby rozepisovala směny a klientům dívky doporučovala. Celou noc jsem hlídala chod klubu, společnice koordinovala, posílala tančit a držela nad nimi ochrannou ruku. Ráno jsem jim vyplácela vydělané peníze,“ líčí. O manželovy další obchody a styky se ale nestarala. „Když jsem se jednou zeptala, kde byl a co dělal, odbyl mě odpovědí, že mi do toho nic není a čím méně vím, tím lépe pro mě.“ Ilona si ovšem stále častěji všímala, že za jejím vozem jezdí pravidelně muži v autech. I ona měla svoji ochranku, muže, který ji občas, dle přání manžela na různá místa doprovázel. Být ženou mafiána jinak nebylo těžké. „Je třeba býti reprezentativní, udržovat si odstup od ostatních lidí, zejména se na nic neptat a vždy být připravena manželovi stát po boku, když je třeba. Jinak jsem fungovala naprosto stejně jako jiná žena, vařila, prala, uklízela a snažila se být vždy milá,“ prozradila.
O jejích dalších osudech čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 28.