Alex (11) má rozštěp páteře a ochrnutou nohu, přesto sní o paralympiádě!

Od dvou let závodně plave, dva roky se věnuje ručně poháněnému kolu – handbiku. Cíle si přes svůj útlý věk a velké zdravotní problémy rozhodně neklade malé. V obou sportech by totiž chtěla zvítězit na paralympiádě v roce 2024. Přestože má jedenáctiletá Alex Borská nepohyblivou levou nohu a rozštěp páteře, každý den hodiny trénuje, aby získala vysněnou zlatou medaili. Se svým postižením se vyrovnala, a i přes časté bolesti se nevzdává a denně překonává své postižení. Trnitou cestu si pomalu dláždí úspěchy. „Ten handicap ji bude v životě srážet, ve sportu ji ale ponese nahoru,“ říká k tomu její maminka.
Na této mladé bojovnici byste nepoznali, že má jakékoli postižení. Srší optimismem a nemá v povaze si stěžovat. „S tím handicapem jsem nikdy větší problém neměla. Šikanou jako takovou jsem si nikdy neprošla. Tím, že jsem měla už od školky dobrý kolektiv, tak jsem opravdu smířená. Mí rodiče a prarodiče jsou taky hrozně usměvaví, tak to mám asi po nich. K tomu všemu mi pomohl sport. Díky němu se cítím lépe nejen fyzicky, ale hlavně psychicky,“ říká s úsměvem dívka, která ví, že žádné vítězství není zadarmo. Jak nad handicapem, tak nad soupeři. Proto se plně odevzdala trénování jak v plaveckém, tak i cyklistickém sportu. „S mamkou jezdíme z Litoměřic čtyřikrát týdně plavat do Prahy. Po cestě trénujeme angličtinu. Když se vrátím domů, tak si zajezdím několik kilometrů na trenažéru handbiku a potom dělám úkoly. O víkendu jezdíme v obou sportech na závody,“ vypráví Alex. Nad jejími výkony zůstává člověku rozum stát. Na handbiku ve svém věku najezdí často víc než zkušený cyklista. „Teď jsem za měsíc a půl najezdila přes 2600 kilometrů. Ten poslední den sto šedesát. Bylo to hodně vyčerpávající. Měla jsem den, kdy mě hodně bolela hlava a bylo mi špatně, ale i tak jsem jezdila. Vždy jsem pak ráda spadla do postele,“ pokračuje sportovkyně, která díky svému zápalu nemá v Česku v handbiku konkurenci a v plavání se pyšní také několika vítězstvími.
Pohyb ji naplňuje
A jakoby neměla pohybu nikdy dost! Krom zmíněných sportů zkoušela upraveně lyžovat a běžkovat. Donedávna dokonce tančila. „Šlo o tanec se světly a ohněm. Bylo super, že to přizpůsobili i mně. Musela jsem ale skončit, abych měla čas na kolo,“ přiznává Alex, která sní o účasti na paralympiádě 2024 v Paříži. Kromě toho by chtěla zkusit za čtyři roky zabojovat i o titul v triatlonu. „Běhat by mi šlo ale blbě, to by se muselo nějak vyřešit,“ zamýšlí se. S motivací mladá slečna nemá problém. „Když se mi nechce nic dělat, tak počkám. Vždycky se ta chuť po chvíli vrátí, případně mě mamka nakopne tím, že řekne: »To chceš být sportovkyně?« I když mi je blbě a nejdu do školy, tak na handbike vždy jdu.“
Vyhráno ještě nemá
Alex si sice může dovolit sportovat, se zdravotními problémy bude ale bojovat celoživotně. Její maminka Michaela Borská přiznává: „Může kdykoli ochrnout. Míchu ve spodní části nemá nijak krytou. Teď už je ve fázi, že když ochrne, tak má pro co žít, i bez nohou by mohla sportovat.“ Statisticky Alex neměla chodit vůbec. „Mám rozštěp páteře, což znamená, že bych měla být ležák. Ve dvou letech měla mamka šanci mě dát na operaci páteře, kde byla dvacetiprocentní šance, že budu chodit. Ona to ale riskla a dopadlo to dobře. Když ale vyrostu přes 160 cm, tak budu muset podstoupit další,“ dodává k tomu Alex, která i tak musí mít občas oslabenou nohu v aparátu, jenž pomáhá noze se zpomaleným růstem. „Nošení toho zařízení mě dokáže až na půl roku vyřadit ze sportu. Většinou pak jezdím jen na trenažéru, protože končetina uvnitř je velmi citlivá a pohyb bolí. Někteří lidi z toho až omdlívají bolestí.“ S omezenou hybností je dnes Alex už vyrovnaná. Vždy tomu tak ale nebylo. Toužila být baletkou, ale to jí její hendikep nedovolil. Částečně ochrnutou levou nohu by ale nikdy nemohla dát do potřebných pozic. „To bylo krušné období, když si Sašenka k Vánocům přála mít zdravou nohu, aby mohla tančit. To jako máma nechcete slyšet, protože to nejde splnit,“ vzpomíná maminka a pak vypráví, jak to s nemocí Alex vlastně bylo…
Kdy přišla Alex o sestřičku a mnoho dalšího se dočtete v tištěném Aha! pro ženy číslo 25.