Jana Vyhlídalová (47) bývala top manažerkou, na mateřské založila obchod s hračkami!
Téměř dvacet let se věnovala marketingu, reklamě a médiím, práce byla jejím životem a neuměla si představit, že by kdy dělala něco jiného. Narození syna však Janě Vyhlidalové (47) téměř kompletně změnilo hodnoty. Pustila se do podnikání v oblasti, která jí dávala smysl. Založila obchod s hračkami, které děti nejen baví, ale také je učí a pomáhají jim.
Jana se narodila v Chebu, od pěti let pak žila v Sokolově. Tam chodila na základní školu a poté na gymnázium. „Byla jsem dost živé dítě, dost jsem sportovala, jedenáct let jsem hrála basketbal. Hodně jsem také četla a bavilo mě i učení. Byla jsem taková šprtka,” vzpomíná Jana. Po gymnáziu se rozhodla pro bakalářské studium obchodu a služeb na Západočeské univerzitě, na fakultě v Chebu. Ještě za studií začala jezdit jako delegátka s cestovní kanceláří a překládat z angličtiny, kterou už v té době ovládala velice dobře. Hned po škole, ve svých 21 letech, se přestěhovala do Prahy a naskytla se jí možnost nastoupit do mezinárodní společnosti Nikon. Tam pracovala čtyři roky a na starosti měla obchodní administrativu. „Jako startovací job to bylo super, ale po pár letech už to pro mě byla trochu nuda. V podstatě jsem seděla za recepčním pultem a vyřizovala objednávky. Navíc jsem neměla moc možností používat angličtinu a měla jsem pocit, že v ní zakrňuju. A chybělo mi tam také takové to světáctví.” Když pak dostala nabídku jít pracovat do reklamní agentury, neváhala. V reklamní branži nakonec strávila devět let a prošla čtyřmi agenturami. „Svojí prací jsem hodně žila, navíc mě bavilo i její prostředí, které bylo mezinárodní, v jednu chvíli se nás tam sešlo třeba jedenáct národností. Neměla jsem potřebu cokoli měnit. Jednou si mě ale »vypůjčili« do tehdejšího Eurotelu, což byl náš klient. Jako záskok za jejich kolegu na tři měsíce. Nakonec z toho bylo deset let. Na začátku jsem vedla oddělení komunikace, poté ještě marketingu,” popisuje Jana.
Nová životní role
Vždycky byla hodně podnikavá a činorodá a věnovala se více věcem najednou. Například v době, kdy pracovala pro Nikon a reklamní agentury, stále jezdila o svých dovolených jako průvodkyně. Za éry svého působení v Eurotelu zase přednášela ve firmách mezinárodní marketing, pomohla znovu rozjet mediální projekt Mediář a založila občanské sdružení Plenky v práci, které podporovalo návrat žen s malými dětmi na své pozice do korporací. To ještě netušila, že se jí bude téma mateřství brzy týkat i jinak. „V říjnu 2010 jsem dostala v Eurotelu výpověď, na začátku listopadu jsem potkala svého muže a za měsíc jsem otěhotněla,” uvádí. Mimochodem, s otcem Adama je dodnes, ale zatím neměla potřebu se vdávat, vlastně si ani nedovede představit, že by se měla vzdát svého příjmení. Během těhotenství se věnovala projektu Plenky v práci, do toho školila a přednášela marketing. „Adam se narodil tři týdny před mými 39. narozeninami a život mi to změnilo téměř kompletně. Jen jedna věc mi zůstala – když jsem se na miminko v porodnici dívala, tak jsem si říkala, že tohle je moment a důvod přestat workoholičit. To se mi ale nepodařilo, workoholikem jsem pořád,” směje se. Pracovat na plný úvazek začala ani ne dva měsíce po porodu, kývla na nabídku Mediaservisu, kde měla na starosti marketing. V práci byla do Adamova roku, poté si dala volno, aby se mu mohla více věnovat. Na klasické rodičovské však nikdy nebyla, stále se věnovala různým externím projektům. Nicméně bylo jí čím dál víc jasné, že by se chtěla zabývat prací, která jí bude dávat smysl, a její syn v ní bude přirozenou součástí. „Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že začnu navrhovat dětské pokojíčky, ale nakonec u mě vyhrály hračky. Kamennou prodejnu jsem otevřela v září 2014, o měsíc později pak e-shop,” vzpomíná.
Jaké hračky má nejraději a jak mohou hračky pomáhat? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 21.