Lucie (34) z Prahy cestovala s manželem a ročním synem tři měsíce po Balkáně!
Vydat se s malým dítětem na cesty je i dnes pro mnoho lidí komplikované. Když navíc řeknete, že chcete procestovat Balkán ve staré dodávce, zní to přinejmenším dost odvážně. Novinářka Lucie Römer (34) s manželem Simonem (33) v tom žádný problém neviděli, a tak v březnu 2017 vyrazili, s tehdy ročním synem, na tříměsíční cestu. V obytném autě projeli celkem 15 zemí, z nichž si některé opravdu zamilovali. Lucie po celou dobu psala cestovatelský deník a pohrávala si s myšlenkou, že by z něj mohla být kniha…
Lucie měla k cestování blízko již od studentských let, takže vyrazit za dobrodružstvím s rodinou pro ni bylo přirozené. „Za studií jsem žila v USA, Hongkongu a Německu, nebo cestovala po Číně, Laosu a dalších zemích. Rodina je na to, že hodně cestuji, už zvyklá. Že s námi tentokrát pojede i roční syn Jonáš, je možná překvapilo, ale nikdo nás neodrazoval. Navíc můj manžel pochází z Německa, kde je běžné vyrážet během mateřské na delší cesty,“ doplňuje. Když se rozhodovali, kam vyjet, byl Balkán poměrně snadná volba. Lucie sama byla několikrát s batohem v Bulharsku, Rumunsku a Albánii a její manžel pracoval nějaký čas v dětském domově v Rumunsku. Balkán má navíc mírné podnebí, je blízko a není drahý. „Rozhodlo zkrátka, že máme tyhle země oba rádi pro tu bezprostřednost, velkou svobodu při cestování i snadnost navazování kontaktu s místními. Dalším důvodem je to, že naše první společná cesta s manželem vedla do Albánie,“ vysvětluje Lucie, pro kterou se pak mateřská dovolená stala dovolenou v pravém slova smyslu…
Přípravy na cestu
Než rodina vyrazila na cestu, museli zařídit pár nezbytností. Bylo potřeba pořídit vhodný dopravní prostředek, vyřešit pracovní povinnosti a v neposlední řadě i sbalit vše, co by se mohlo hodit. „Koupili jsme v Německu dodávku, kterou si pro sebe upravil původní majitel na obytnou. Měla tedy lednici, WC, sporák... A také velmi nepohodlnou postel, která vznikla rozložením dvou autosedaček. Dítku jsme vyrobili vlastní sklápěcí postýlku, která vlastně nebyla moc využitá, protože jsme povětšinou všichni spali naskládaní jako puzzle na tom »sedačkovém letišti«. Ráno jsem nevěděla, kterou část zad si masírovat dřív, “ usmívá se Lucie. Pokud jde o práci, vyřešili to Lucie a Simon šalamounsky. Na rodičovské dovolené se prostě vyměnili. Lucie, jako vedoucí redakce jednoho webu, mohla pracovat i na dálku a její muž se stal oficiálně otcem na rodičovské. Aby ušetřili, pronajali také na dobu cestování svůj byt v Praze. S balením to bylo trochu jiné, než když jedete na klasickou dovolenou. „Vezli jsme hodně věcí, zejména pro syna. Vyjížděli jsme v březnu, kdy byl v Rakousku ještě sníh, ale věděli jsme, že nás potká parno, takže měl oblečení na obě varianty a zároveň ve dvou velikostech. Za tři měsíce malé dítě prostě vyroste. Dál jsme vezli i krabici dětských příkrmů, což se nakonec ukázalo jako zbytečné, protože všude ve větších městech byla možnost nakoupit,“ popisuje Lucie přípravy a dodává: „Původně jsme plánovali dojet co nejrychleji do Řecka, tam si alespoň týden užít pláž a pak vyrazit někam dál. Záhy jsme ale zjistili, že s miminkem a stařičkou čtyřiadvacetiletou dodávkou, která jede maximálně 80 kilometrů v hodině, to nejde tak rychle. Proto jsme spíš skákali po menších kouskách a rozhodnutí, kam jet dál, padalo spontánně podle aktuální nálady.“ Do Řecka se nakonec přece jen dostali, i když mnohem později, než měli v úmyslu.
Zásadní byla Makedonie
Během své tříměsíční cesty projeli od března do května celkem 15 zemí. Z České republiky jeli přes Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Srbsko, Makedonii, Kosovo, Albánii, Řecko, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko a Německo. „Díky tomu, že jsme vyrazili tak brzo, jsme zažili Chorvatsko úplně jinak. Užívali jsme si jaro plné kvetoucích krokusů, třešní nebo vavřínů. Autem jsme mohli parkovat klidně pár set metrů od moře a místní lidé si s námi rádi popovídali,“ vzpomíná cestovatelka, která se do žádné země jet nebála. Nejsilnější zážitek si rodina odnesla z Bosny a Hercegoviny: „Bylo vidět, že je to velmi chudá země, která se ještě nevzpamatovala z války. Hlavně kolem Srebrenice jsme viděli hodně opuštěných domů se stopami po kulkách a místní o válce pořád vyprávěli. Na druhou stranu to byli nejpohostinnější lidé, které jsme na cestě potkali. Skoro každý den nás někdo zval k sobě domů na kávu. Náš syn byl na každé návštěvě zahrnut sušenkami a na jedné poprvé ochutnal čevapčiči. Nad miminkem se tu nerozplývaly jen babičky jako u nás. Potkali jsme třeba skupinku náctiletých kluků, kteří se na nás vrhli a hned začali Jonáše pusinkovat, “ popisuje nadšeně Lucie, kterou také velmi překvapilo Kosovo. Bylo totiž v mnohem lepším stavu, než jak ho známe z médií.
„Byly tu nové silnice, domy ve stylu rakouských srubů, místní výborně mluvili anglicky a německy a k tomu ty nádherné hory a průzračné řeky,“ vzpomíná zasněně. Zásadní zemí se pro mladé cestovatele stala Makedonie, odkud si, kromě skvělého vína, dovezli i štěně. „Při procházce poblíž jezera Mavrovo se ke mně přidalo chundelaté štěňátko. Bylo tak roztomilé, že jsem ho donesla ukázat manželovi, který se do něj taky hned zamiloval. Ještě před cestou mi totiž říkal, že by si z Balkánu rád dovezl psa. A i když já o tom ještě v Praze nechtěla slyšet, tak tam bylo hned rozhodnuto. Štěně dojedlo zbytek Jonášových příkrmů, prošlo koupelí a bylo naše. Pojmenovali jsme ho Alfréd,“ popisuje Lucie, jak se jejich výprava rozrostla a dodává, že zařídit očkování a převést Alfréda přes hranice nebyl problém. „Ten nastal až doma, když jsme zjistili, že pejsek nebude mít 30 kilo, jak říkal veterinář, ale spíš rozměry menšího slona,“ shrnuje se smíchem.
Jaké cesty plánuje Lucie s rodinou dál? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 22.