Daniela (49) a Martin (57) z Prahy zasvětili život užitému umění: Porcelán vyrábí ručně a s láskou!
Manželé Daniela (49) a Martin (57) Kosovi mají v Praze dílnu na výrobu porcelánu. Jsou v České republice jedni ze čtyř výrobců, kteří dělají porcelán výhradně ručně. Jejich umělecká práce je pro ně stylem života. Jejich typickým výrobkem je takzvaný modrobílý porcelán, který je opravdu zvláštní, a to nejen proto, že každý kus je originál. I když začátky byly těžké a dnes by některé věci možná udělali jinak, neměnili by.
Oba vystudovali keramiku. Martin Kos se nejprve vyučil hrnčířem a poté vystudoval Střední keramickou školu v Bechyni. „To, že se budu věnovat tomuhle oboru, bylo vlastně jasné od dětství. Oba moji rodiče a můj dědeček vystudovali keramiku v Bechyni a doma jsme měli dílnu. Asi v 8. třídě na základní škole mě hrnčířství pohltilo tak, že jsem skoro přestal mít kamarády,“ vzpomíná Martin Kos, který je již třetí generací hrnčířů z rodiny. Daniela Kosová studovala keramiku jak na střední Uměleckoprůmyslové škole v Bratislavě, tak na vysoké v Praze. „Původně jsem uvažovala i o grafice, protože ta mě také zajímala. Nakonec zvítězila keramika a vysoká škola už byla pak jasná,“ upřesňuje paní Daniela. Leckdo by si možná myslel, že jako dva lidé »od fochu« se potkali na výstavě nebo zkrátka někde v oboru. Bylo to ale úplně jinak. „S kamarádkou jsem stopovala na dálnici na Prahu, potřebovali jsme se dostat do školy a zastavil nám Martin. Zjistili jsme, že ho vlastně známe podle jména, protože už tenkrát měl v oboru svoji reputaci. Pak jsme se potkávali různě, paradoxně vždy mimo obor, třeba na koncertě nebo na ulici, bylo to legrační. Postupně se mezi námi vyvinul vztah a vzali jsme se,“ vzpomíná na jejich první setkání s úsměvem Daniela.
Pracovali nejdřív v noci
Začátky byly těžké, jak tomu bývá. Kosovi se zabydleli v domě, kde měl Martin dílnu. Dům nutně potřeboval rekonstrukci, do které se společně pustili a zároveň rozjížděli ruční výrobu porcelánu. Ta je na rozdíl od keramiky, která má jinou technologii výroby a kratší životnost, mnohem náročnější. „Ruční výroba porcelánu je ve srovnání s keramikou časově, energeticky i finančně náročnější. Potřebujete lis na porcelán, ve kterém si domícháte materiál, hrnčířský kruh a plynové pece s vyšším výkonem, porcelán je totiž vypalován dvakrát, poprvé na 950 °C a podruhé na 1380 °C,“ vysvětluje Martin Kos. Když do toho přišly děti, jakýkoliv odpočinek nebyl možný. „Bylo to náročné, přes den jsme pracovali na domě a starali se o děti, v noci pak Martin točil porcelán a já ho malovala,“ dodává Daniela.
Unikátní hrnečky
Spektrum výrobků, které dnes pocházejí z dílny manželů Kosových, je opravdu široké, i když hlavním artiklem stále zůstává »modrobílý porcelán«. Jedná se o užitkový porcelán všeho druhu, a to od hrnečků přes misky, talíře, konvičky a mnoho dalšího. Společný jmenovatelem výrobků je modrá barva a unikátní desing. „Kobaltová modř je pro porcelán typická už od nepaměti, převažuje i ve světě. Další barvy jsou například hnědá a zelená, ale modrá je můj favorit,“ usmívá se Martin Kos. Zajímavostí je, že v dílně Kosových vzniká i porcelán se zbarvením »seladon«, což je jemná zelenkavá barva typická zejména pro tenkostěnný porcelán, který Kosovi také vyrábějí. Zabarvení seladon používali již ve staré Číně a bylo ukázkou toho největšího řemeslného umu. Technologii výroby si i dnes každý hrnčíř střeží. Výroba tenkostěnného porcelánu s typickým zabarvením je pro Martina Kose určitá výzva, a proto patří k jeho nejoblíbenějším činnostem. Jde také o časově náročný proces. „ Doba, kterou potřebuji na výrobu jednoho tenkostěnného hrnečku, je stejná, za kterou vyrobím 100 hrnků obyčejných, ale stojí to za to. Vyrábím je jednou do roka, v lednu a další měsíce je dotvářím“ dodává pan Kos.
Kde dvojice čerpá inspiraci? A kde se s nimi osobně můžete setkat? Dočtete se v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji jen za 8,90 Kč!
