Jitka Hosprová (40) je naší špičkovou violistkou. Je dvakrát rozvedená. Jaká další úskalí má život virtuosky? "Za nevydařené vztahy může i viola!"
Dostala do vínku hudební talent, píli a sílu jít vlastní cestou. První dámu české violy Jitku Hosprovou (40) mnozí znají hlavně díky účasti v televizní taneční soutěži StarDance, ona však má na svém kontě řadu světových úspěchů i bohatou diskografii. Přitom hraje na nástroj, který je doménou mužů. Hudbě zakladatelka festivalu Procházky uměním obětovala mnohé, bohužel i partnerský život – nedávno se podruhé rozvedla.
Pochází z muzikantské rodiny. Její pradědeček z rodiny Hosprů vyučoval na vesnici hru na všechny hudební nástroje, druhý pradědeček si rozuměl skvěle s baskřídlovkou. Jitčině mámě s pedagogickým vzděláním nebyla hudba také vzdálená, jen tatínek byl tesař. Ze sourozenců našla sestra zalíbení v houslích, bratr v klarinetu. „Ve třech letech jsem našla pod stromečkem plechové housle. Když rodiče měli vrzání dost, koupili mi ty opravdové, tehdy osminkové. Už na základní škole byla spousta talentovaných spolužáků, na plzeňskou konzervatoř se proto hlásilo mnoho skvělých houslistů, na violu však nikdo. A protože jsem měla k tomuto nástroji určité fyzické dispozice, byl mi nabídnut právě tento obor. Zatímco skvělých houslistů je celá řada, violistů je obecně málo. A nakonec šlo o osudové setkání. Časem jsem totiž pochopila, že k sobě s violou patříme,“ vzpomíná Jitka Hosprová.
Viola, nástroj pro chlapy
Na první Jitčinu violu padly úspory určené původně na fasádu domu. Přišla na 30 tisíc korun a má ji dodnes schovanou na památku stejně jako ty ostatní. Tedy až na jednu… „Týden poté, co jsem v roce 2001 natočila první sólové cédéčko, mi ji někdo v Praze ukradl z kufru auta. Po zjištění jsem seděla jako opařená a přísahala, že už budu vždycky hodná. I když je viola velmi specifický hudební nástroj a v Česku by se prodávala obtížně, nenašli jsme ji. Pravděpodobně violu někdo hned po krádeži vyvezl do zahraničí,“ vypravuje rodilá Plzeňačka. Dnes má dvě takřka stejně velké violy, kdyby jedna potřebovala opravit. Každá z nich má ale přece jen trochu odlišný zvuk, dva nástroje nikdy nebudou znít stejně…
Na rozdíl od houslí, které mají délku korpusu 35 centimetrů, viola má rozmezí mezi 38 až 43 centimetry. Proto i z důvodu fyzických předností je hra na violu doménou mužů. Jitka s tím však problém nemá… „Zvládám to i zásluhou cvičení s osobním trenérem, to abych si neublížila, ale udržuji celkovou kondici i kvůli zádům. Levou ruku, kterou držím nástroj, mám silnější, takže občas přidám nějaký ten cvik u pravé ruky, která pracuje se smyčcem. V tomto případě jde ale spíše o estetickou stránku. Však také hráči, kteří necvičí, jsou mnohem hrbatější než já. Vypustila jsem žehlení, tenis, golf, nedělám věci, které jsou pro ruce náročné. Prsty nechráním skoro vůbec, na jejich konečcích mám ovšem mozoly,“ prozrazuje virtuoska.
Když má muzikant okno…
I ten nejlepší hudebník musí pravidelně cvičit. Jitka, pokud nespěchá za jinými povinnostmi, začíná hrát kolem desáté dopoledne. Hraje naplno, pokud někdo ze sousedů nezačne dávat najevo, že ho ruší. Když cvičí po osmé večer, vždy používá dusítko, které nástroj utlumí na hlasitost rádia.
I její koncertní šaty musí být vychytané, nesmí nikde škrtit. Navíc Jitka musí přemýšlet, jak moc mohou být odvážné, co může ukázat. „K viole patří dlouhé šaty, letos u mě převládají červené. K tomuto nástroji mi nesedí velká cingrlátka, mám raději čistší styl. Stejné je to s botami, musí být krásné i pohodlné. Nějakou dobu jsem vystupovala i bez nich, ale bývala jsem nastydlá, že jsem se k nim vrátila. K typickým dámským doplňkům říkám, že mojí nejlepší kabelkou je pouzdro na violu,“ usmívá se Jitka.
Celý příběh najdete v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji na stáncích jen za 7,90 Kč.