»Mánička« a hvězda Simpsonových Helena Štáchová: Dvacet let s Lízou!
5 fotografií
Všimli jste si, že v seriálu je čas bezvýznamná veličina? Kultovní Simpsonovi běží v amerických televizích dvaadvacet let, v Česku jen o dva roky míň. Vždyť třeba z Lízy by už dávno byla slečna na vdávání. Jenže ona je pořád nechutně charakterní šprtkou a hraje stejně mizerně na saxofon.
Vydrželi byste dvacet let s takovou holkou? Sotva. Ovšem Helena Štáchová (67) to zvládá bravurně. Propůjčila Líze svůj hlas, dvacet let ji dabuje. Známe ji jako Hurvínkovu kámošku Máničku. A stejně originální a skvělá je v Simpsonech.
Paní Heleno, povězte, jak jste se vůbec dostala k dabingu Lízy Simpsonové?
„Oslovil mě režisér seriálu Zdeněk Štěpán, jestli bych nechtěla jít k nim do party. Tedy k Jirkovi Lábusovi, Martinovi Dejdarovi či Vlastimilovi Bedrnovi. Uznejte, taková společnost, to se neodmítá. A víte, že by mě ve snu nenapadlo, jakou bude mít tenhle projekt životnost?“
Znala jste před tím seriál Simpsonovi?
„Ano. Jezdili jsme hodně po světě a všude to běželo. Říkala jsem si nejdřív – takové divné, žluté potvůrky, co to proboha může být? Záhy si mě ale získaly a stala jsem se jejich fanouškem.“
Prozraďte nám, jak probíhá natáčení? Jste všichni dabéři společně ve studiu?
„Dřív to tak bylo. Vzpomínám si, jak Martin Dejdar, když měl chvíli volno a čekal, až na něj přijde další replika, si v té dabingové kukani dokázal lehnout na podlahu a během pár vteřin usnout. Teď už to ale funguje tak, že každý z nás natáčí zvlášť. Je to praktičtější, rychlejší a profesionálnější.“
Jak dlouho vám trvá, než natočíte jeden díl?
„Záleží na tom, kolik mám smyček. Někdy za díl mám třeba pět replik, někdy i dvě stě. Nechci se vytahovat, ale za ta léta už jsme s režisérem sehraní, že to dám třeba celé na první dobrou. Jsem na Lízu napojená, ani nemusím moc vědět o čem díl je a už poznám, jakou má zrovna náladu. Jsem schopná za pár hodin natočit i deset dílů.“
Jak moc musíte během dabování Lízy měnit hlas?
„Ze začátku to byl problém. Postavy Máničky i Lízy mluvím umělým hlasem. V žádném případě jsem nechtěla, aby se Líza Máničce podobala. Takže jsem se je snažila hlasově oddělit. Lízu tedy dabuji více chraplavě.“
Musí to být pořádný nápor na hlasivky…
„Byl by to velký, kdybych své hlasivky neměla vycvičené už od Máničky. Kdysi jsem byla na hlasovém vyšetření, kde po mě chtěli, abych jim ukázala, co všechno s tím hlasem dělám. Když to slyšeli, zhrozili se. Říkali, že to budu dělat tak rok, maximálně dva a bude konec, protože je to enormní zátěž. A vidíte, dabuji dál. Hlasivky jsou prostě sval, který je jen potřeba trénovat.“
Je těžké dabovat malé dítě?
„Kdepak, já si s tím hraju a bavím se.“
Co je na dabování Lízy nejsložitější?
„Určitě písničky, je jich tam poměrně dost a navíc mnohdy velice složité melodie. Není čas na to, vyzkoušet si to v klidu u klavíru. Dostanete sluchátka a musíte to odposlouchat. Já sice ráda zpívám, ale v tomto případě mám vždycky trošku strach.“
Přiznejte, nenudí vás už dabovat tento seriál?
„Budete se divit, ale ani po těch letech ne. Když je něco dobrého, tak to nezestárne. Navíc ta úroveň neklesá. Sama píšu scénáře do našeho divadla, mám jich za sebou asi padesát, takže dobře vím, jak je těžké stále hledat nová témata a neopakovat se. U Simpsonových tohle nehrozí. “
Mluví se o tom, že je dabing finančně nedoceněný. Jak je to u českých dabérů, kteří propůjčili hlas této americké rodince?
„Řekněme, že mě živí jiné věci a dabing je radost. Všichni tenhle seriál děláme, protože nás baví, ne kvůli penězům. Tomuto seriálu určitě zůstanu věrná.“
Trochu odbočíme. Jak o sebe pečujete?
„Nijak. Akorát denně chodím s pejskem na procházky. To každému doporučuji. Krásně si vyčistíte hlavu.“
Odpusťte, ale ptám se, protože před nedávnem jste prodělala rakovinu. Jak těžké bylo proti zákeřné chorobě bojovat?
„Ta bolest, fyzické a psychické ponížení bylo obrovské. Najednou se ploužíte, ztrácíte vlasy, řasy, obočí, kila jdou dolů, vypadáte jako smrtka. Zvláště pro ženu je to těžké. Bojíte se. Nicméně nejdůležitější je zvítězit nad psychikou!“
Vy jste nakonec svůj boj vyhrála. Co byste vzkázala lidem, kteří trpí stejnou nemocí, jako tenkrát vy?
„Nedejte se! Myslete optimisticky, dávejte si úkoly a říkejte si, že to bude v pořádku! Jakmile to vzdáte, je konec. Rozhodně se nesmíte soustředit na nemoc. Já jsem třeba v nemocnici na chemoterapii začala psát knihu o mém životě. Ležela jsem, pouštěli do mě chemii a já měla na břiše notebook a celé dny a noci jsem psala. Tak jsem se vypořádala s rakovinou.“
A to Máničku mluví už 45 let!
Co je dvacet let s Lízou proti pětačtyřiceti letům s Máničkou a čtyřiceti letům s paní Kateřinou? Loutkoherečka Helena Štáchová, ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka, už tak dlouho mluví obě dámy. „Je to krásná práce, ani nevidím, jak ten čas běží. Zrovna jsme měli v divadle výročí, uplynulo 120 let od úmrtí Josefa Skupy, zakladatele divadla,“ připomíná úctyhodnou tradici slavného pimprlového divadla paní Helena. Svěží, šmrncovní dáma, vitální a usměvavá.
„Právě jsem dopsala novou večerní hru. A zkoušet budeme i další dětskou hru Nebesíčka. V německé koprodukci se připravuje i film ve 3D. Kromě toho chystám další knihu, která bude sestavena z mých glos společensko-kulturního dění, pohledem Spejbla a Hurvínka,“ vypočítává.
Ti dva jsou už dnes vývozní artikl podobně třeba jako plzeňské pivo. A víte, že k dnešnímu dni navštívili dřevění sympaťáci už 45 zemí? „V Kongu dokonce stojí hospoda, která nese jejich jména. A dvě planety jsou po nich pojmenované,“ upozorňuje ještě na závěr Helena Štáchová.
Co jste třeba o Líze nevěděli
● Živila se hlídáním dětí.
● Má kočku Sněhulku.
● Měla poníka Princeznu.
● Homer pro ni sestrojil funkční jaderný reaktor.
● Tiskla noviny Líziny listy.
● Její první slovo bylo Bart.
● Byla hokejovým brankářem.
● Vytvořila vlastní panenku Líza Lví srdce.
● Ovládá italštinu.
● Chodila s Milhousem, Ralphem a Nelsonem
● Ráda se učí a snaží se recyklovat odpad.
● Její nejoblíbenější předmět je dějepis.
5 fotografií
