Skamene, nezbláznil ses? 6 měsíců po infarktu, 40 cigaret denně!

Romane, v srpnu jste skončil s infarktem v nemocnici a vesele kouříte dál. To už vám otrnulo?

„No jo, no... Doktoři mi samozřejmě zakázali kouřit a já přísahal, že přestanu. Dokonce jsem to omezil asi na pět denně. Pak jsem ale začal počet cigaret zase zvyšovat.“

Za jak dlouho po infarktu jste si dal první cigaretu?

„To vím naprosto přesně. Když mě přivezli do nemocnice, musel jsem prvních čtyřiadvacet hodin ležet bez hnutí. Nesměl jsem se vůbec pohnout, což bylo strašné. Když jsem přežil těch dvacet čtyři hodin, povolili mi obrátit se na bok. Za dalších šest hodin jsem se mohl posadit. Ihned jsem zavolal toho človíčka, co jezdí s tím křeslem, že potřebuju na záchod. Tam jsem si poprvé zapálil.“

Předpokládám, že se z toho stalo pravidlo...

„Opakovalo se to pochopitelně ještě několikrát, ale předcházel tomu průšvih – zapálil jsem si přímo na pokoji.“

To není zrovna normální.

„Jsem hovado. Když mě v úterý umístili v Motole na pokoj, bylo mi mimochodem řečeno, že se jedná o pokoj soudruha Husáka a že tam budou v pátek malovat. Řekl jsem si, že se tedy nic nestane, když si zapálím. Ale stejně jsem kouřil u otevřeného okna. Pak přišla paní doktorka a strašně mě seřvala. Můj argument o malování ji rozčilil ještě víc. Teď toho incidentu lituju.“

Pamatujete se na okamžik infarktu?

„Základem přežití je mít zeťáka, který je zároveň zdravotní sestřičkou. Ten mě totiž našel na chalupě v okamžiku, kdy mi nebylo dobře. Jako zdravotník rozpoznal příčinu a okamžitě mě odvezl do berounské nemocnice. Před nemocnicí jsem si dal ještě cigaretu a když jsem šel po chvíli na EKG, zatočila se mi hlava a zkolaboval jsem. Koronárka mě pak odvezla rovnou do Motola.“

Kolik cigaret tedy v současné době vlastně vykouříte?

„Rozhodl jsem se, že přejdu na balené, protože jsou kratší. Jen v autě kouřím z normální krabičky, protože tam si balit nemůžu. Takže balím skoro pořád a denně vykouřím tak kolem čtyřiceti cigaret. Někdy možná víc než před tím infarktem.“

Chodíte na pravidelné lékařské kontroly. Co odpovídáte, když se vás v ordinaci zeptají na kouření?

„Že už téměř skoro nekouřím. Paní doktorka je strašně hodná a milá...“

Nebojíte se jako těžký kuřák rakoviny plic?

„Bojím a také dobře vím, jak kouření je nezdravé. Ale zároveň je to pro mě taková samozřejmost, že zkrátka nemohu přestat. A také si říkám, že budu mít tak malý důchod, že na ty cigára ani mít nebudu. A nebo jen na ně a zase ne na jídlo. Takže jenom na jednu z těch dvou variant.“

Zkoušel jste někdy opravdu přestat?

„Asi stokrát, ale vždy neúspěšně. Kdyby se našel nějaký člověk, nebo nějaká firma, nebo fabrika, kde by mě to odnaučili, zaplatím cokoliv. S tvrdým alkoholem jsem skončil, ale tady to zkrátka nejde.“

Co herectví, čeká vás teď nějaká role na divadle, ve filmu nebo v televizi?

„Teď ne. Občas mám jen nějaký kšeft, třeba na plesech, kde vystoupím s nějakým povídáním a hotovo.“

Čím se tedy živíte?

„Dal jsem se opět na podnikání. Se dvěma společníky pronajímáme prostory ve Veletržním paláci a zároveň tam budeme pořádat pravidelné páteční a sobotní hudební párty s diskotékami a další akce.“

Podnikání nebylo v minulosti zrovna vaší silnou stránkou. Nemáte z toho obavu?

„Tentokrát ne. Mám kolem sebe lidi, kterým mohu plně důvěřovat.“

Roman byl zpočátku tak zaujatý balením, že fotografa vůbec neregistroval.

Chvíle soustředění...

„Co je, pánové?“

Co na to lékař? Je to hazard se srdíčkem!

„Nikotin stimuluje produkci adrenalinu, který způsobuje zrychlení srdečního tepu, stahování cév a zvýšení krevního tlaku. U pacientů, kteří již prodělali srdeční infarkt, je zvýšené riziko srdečních arytmií. Tudíž když někdo dostane infarkt a dál znovu kouří, je to vysoce nebezpečné. Obzvláště pokud vykouří více než deset cigaret denně. V tomto případě je pravděpodobné, že se infarkt může opakovat znovu.“

MUDr. Bohumil Ždichynec, internista