Jana (64) z Nýřan začala v 15 letech sbírat panenky, pak založila muzeum hraček!
Jana Pechmannová (64) z Nýřan u Plzně je opravdový nadšenec, pokud jde o starožitné panenky a jiné hračky. Od malička panenky milovala a jako většina holčiček jich chtěla mít co nejvíce. Jelikož pocházela ze tří sourozenců, moc panenek se sestrou neměly. Svůj dětský sen si začala plnit až v dospělosti. K narozeninám a svátkům dostávala od rodiny či přátel různé panenky, až ji doma vznikla poměrně slušná sbírka, ze které se postupem času vyvinulo malé muzeum hraček, jak ho můžeme vidět dnes.
Panenky všeho druhu a stáří byly vždy součástí života paní Jany Pechmannové. Sběratelská vášeň a vytrvalost ji přivedly až k založení rodinného muzea hraček, které vzniklo v roce 2010 a je otevřené pro širokou veřejnost. S myšlenkou na založení muzea hraček si začala pohrávat již od roku 1989, kdy se stala sběratelkou starožitných panenek. Jako základ sbírky jí posloužila panenka Simonka, kterou dostala od tety ve svých 15 letech. „Postupně jsme doma měli panenek a doplňků tolik, že přátelé, kteří nás navštívili, z legrace říkali, abychom si založili muzeum, a tak mě na ten nápad přivedli, “ vypravuje Jana, která panenky a dobové doplňky kupuje nejčastěji v aukcích, získává od dárců, nebo přátel. Nejstarší hračky v muzeu mají kolem 100 let.
Muzeum funguje opravdu na rodinné bázi, což je dané jednak prostorem, muzeum vzniklo v rodinném domě a také malým týmem lidí, kteří se na chodu muzea podílejí. Muzeum vede Jana, zaměstnává švadlenu Janu Ulrych, která šije dobové oblečky na panenky, a součástí týmu je i rebornistka Dagmar Němcová, která se zabývá malováním reborn panenek a zároveň je patronkou muzea.
Panenky i opravuje
Panenky restauruje sama Jana, která je v této oblasti samouk. „Chtěla jsem panenkám pomoci, aby vypadaly tak krásně, jako když vyšly z výroby, proto jsem se dala do jejich restaurování a metodou pokusů a omylů jsem se to nakonec naučila,“ říká. K opravě starožitných panenek je potřeba hlavně chuť, pak trocha představivosti a samozřejmě materiál. Obvykle ho lze zakoupit ve výtvarných potřebách. Některé panenky, které se do muzea dostanou, už mají jen málo nebo nic ze své původní podoby. Pokud má panenka například úplně rozbitý obličej, je potřeba využít fantazii a výtvarný cit, jak to dělá Jana, která už je v důchodu. Dříve pracovala jako sociální pracovnice a pracovní terapeutka a panenky pro ni byly určitou protiváhou k psychicky náročné profesi. „Když jsem z práce přišla domů, těšila jsem se, jak si odpočinu u opravy některé ze svých panenek,“ líčí Jana. Muzeum je pro ni velkým koníčkem a součástí života. Jak sama říká, život bez panenek a všeho, co k nim patří už si neumí ani představit.
Jména pro miminka
Velkou a zajímavou část expozice tvoří takzvané reborn panenky. Název pochází z anglického výrazu reborn – znovuzrození. Jedná se o vinylové panenky – miminka, jejichž základ je vyroben sériově, ale většinou v omezeném počtu 350 až 750 kusů. „Panenky se vlastně narodí víckrát, poprvé, když se vyrobí jejich základní tvar a podruhé se znovuzrodí, když je rebornistka vymaluje do jejich finální podoby,“ vysvětluje Jana. Tyto panenky mají i jména, jimiž je něžně oslovuje. Většinou mají jmen hned několik, jedno jméno dostanou od rebornistky – umělkyně, které jim dá podobu, a druhé od sběratele. Na první pohled jsou reborn miminka téměř k nerozeznání od opravdových miminek. Na fotce byste rozdíl poznali jen těžko, některá miminka jsou propracována do takových detailů, jako jsou žilky na hlavičce, nejrůznější znaménka nebo otlaky.
Muzeum je i pro kluky
I když je větší část muzea věnovaná starožitným panenkám, ani kluci nepřijdou zkrátka. V expozici najdeme i vláčky nebo dinosaury, jejichž stáří je zhruba kolem 50 let. Jednou z místností je i »medvědárium«, což je pokojík věnovaným plyšovým medvídkům všech tvarů, barev a velikostí. „Jako malá jsem sice neměla moc panenek, ale nahrazovali mi je plyšoví míšové, kteří byli mými přáteli a ochránci. Když jsem s nimi usínala, cítila jsem se bezpečně,“ vzpomíná Jana.
Co dalšího můžete v muzeu vidět? Dočtete se v nezkráceném článku v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji jen za 8,90 Kč, a to vždy od úterý.