Zpívající právník Pečený (56): Jako malý jsem chtěl být Gott
14 fotografií
Kde bere svou nezdolnou energii, je u Boha. JUDr. Petr Pečený (56) je věčně dobře naladěný a jeho smích je přímo pověstný. Těžko říct, jestli dobíjí baterky při soudních jednáních, nebo jako Doctor P. P. na pódiu s kapelou či při ochutnávkách ve francouzských vinohradech. Každopádně toho stíhá mnohem víc než běžný smrtelník.
Někdo těžko zvládá jednu profesi, vy máte hned čtyři – právník, obchodník se šampaňským, rocker a v neposlední době i producent velkého hudebního festivalu Benátská s Impulsem. Jak to děláte?
„No, někdy dost těžko! Zvlášť když mám za sebou šampaňskou degustaci jako dnes... Ale ty věci kolem vína a muziky mě strašně baví, takže je to vlastně i velké duševní osvěžení.“
Jste i odborník na autorské právo. Proč myslíte, že je u nás mrzačeno?
„Nemyslím, že je to tak zlé. Zásadní je, že každý říká mrzačení něčemu diametrálně odlišnému. V argumentaci je spousta demagogie. Ale hlavně si v poslední době nevážíme jeden druhého, natož pak těch, kdo něco umí či něco opravdu dokázali. A proto ta neúcta k autorským dílům či uměleckým výkonům. Myslím, že tím nejvíc škodíme sami sobě.“
Připomeňte, prosím, jakou při jste někomu slavnému vyhrál?
„Mám povinnost mlčenlivosti, ale pár lidem z českého showbyznysu jsem myslím pomohl.“
Čím jste chtěl být jako kluk?
„Ve školce jsem prý říkal, že Karlem Gottem. Protože jsem v té době neuměl říkat r, vyslovoval jsem prý své budoucí povolání hodně komicky.“
Ještě jsem vás neviděla bez nálady. Na čem »jedete«?
„Mám kolem sebe spoustu skvělých lidí. Ať už spolupracovníků v hudbě, tak v rodině a kamarádů. Spoustu skvělých přátelství mi dal rokenrol. Už ho taky hraju přes čtyřicet let. Třeba Lou Fanánek Hagen nebo ing. Magor patří k mým věrným souputníkům a společné stárnutí s nimi je velmi příjemné, přestože si dodnes vykáme, čemuž spousta našich kamarádů nevěří.“
Když pracujete za čtyři, musíte taky čtyřnásobně vydělávat. Co s těmi penězi děláte?
„Vy neznáte přísloví – devatero řemesel, desátá bída? Ale upřímně, špatně se nemám. Navíc, jak říkal mim Boris Hybner, co nemám, to mi nechybí. Nejvíc utratím za cestování a svoje koníčky, mezi nimiž se na výsluní mé přízně vyhřívá právě šampaňské.“
Jaké nejrozmařilejší přání jste si splnil?
„To ještě určitě přijde, když jsem podle vás tak bohatý... Ale kdybych si opravdu měl něco splnit, tak bych se chtěl zúčastnit privátního koncertu kapely Kiss, který pořádají pro pár fanoušků vždy hodinu před svým hlavním vystoupením.“
Jak vznikal rozhovor
Petr je velice vytížený, ale na druhou stranu má rád lidi, takže si na mě čas udělal. Setkání s ním je jako doušek vody z lesní studánky. Jde z něj příval pozitivní energie, nachytala jsem si ji do rezervy. Snad mi vydrží, než se zase někde potkáme.
Celý rozhovor najdete v tištěné verzi Aha!
14 fotografií
