Věra Chytilová (†85) tloukla kameramany, šikanovala všechny kolem: Když točím, tak jsem taková kráva! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

čtvrtek 28. března 2024

Svátek slaví Soňa, zítra je Velký pátek / Taťána

Věra Chytilová (†85) tloukla kameramany, šikanovala všechny kolem: Když točím, tak jsem taková kráva!

Věra Chytilová
Věra Chytilová (Foto: Aha! - ara)

Měla nálepku umanutého tvůrce se zuřivými metodami režijního vedení. I tohle je vzpomínka na první dámu českého filmu… Na démonickou i hašteřivou Věru Chytilovou (†85), která se s herci nikdy nepárala. Aby byl výsledek dokonalý, neváhala sáhnout k drsné pobídce žďuchancem či políčkem, její charakteristický krákoravý křik byl běžným donucovacím prostředkem.

když je šikanovala, měli ji rádi, milovali ji, protože filmovat s Chytilovou, to stálo za to. To byl adrenalin, skutečný kumšt. Ale i konflikt! „Když nás nebila a přestala sakrovat, byla to milá a citlivá dáma,“ prohlásil o ní Milan Šteindler při vzpomínce na snímek Kopytem sem, kopytem tam (1988). „I pří té vší hrůze a dramatech to byla krásná práce,“ přidává Tomáš Hanák. Mluvil o ní jako o drezérce a společně s Davidem Vávrou tehdy založili Spolek týraných neherců.

Není zlá, bojuje…

Tradují se rovněž historky, jak si tehdy mladí Sklepáci počítali oslovení »debile« a večer, když skončil natáčecí den, se hrdě trumfovali, kdo jich schytal nejvíc. „Ona není zlá, ona jen bojuje. Má pocit, že jí to všichni chtějí pokazit. Jinak zlostná není,“ zmínila se po premiéře filmu Šašek a královna (1987) Chantal Poullain.

O jejích vrtochách vyprávějí story i kameramani. Jaroslav Brabec chtěl odejít, když točili Kopytem sem, kopytem tam. Přemluvila ho. Jaromíra Šofra dokonce praštila, tak jí to vrátil. Nerudná, vzteklá metrnice...

Potřebuje stres

Chytilová ovšem za své herce i filmy bojovala. Když jí pozastavili natáčení filmu Kalamita (1981), rozkřičela se na nejvyššího barrandovského dramaturga Tomana, že vyskočí z okna a udělá mu obrovskou ostudu. Zalekl se i on, bolševický kádr, z něhož měl strach i ředitel.

„Kalamita se točila tři roky! A ona si ji vybojovala. Pomstili se jí tak, že její filmy promítali jen v kinech na okraji Prahy. Ale lidé na ně jezdili i tam,“ vybavuje si Bolek Polívka. Že byly její režijní metody hodně divoké, uznává i on: „Stresuje štáb i herce a říká, že jinak pracovat neumí, že by z lidí nic nedostala. S ní to vždycky byly šílený nervy. Ona takovou atmosféru potřebovala, já mám raději harmonii.“

Jistou obhajobu divoké režisérky vynáší Chantal Poullain: „Teď už to mohu říct, ale jednou si Věra sama na sebe postěžovala: Ježíšimarjá, já jsem, když točím, taková krrráááva. Ale doma jsem úplně hodná, přísahám.“ Byla lidská, láskyplná i smířlivá a despotickému odstínu charakteru dávala průchod jen při práci; měla dobře spočítané, že když zvýší hlas, dosáhne svého.

Ve víru vášní

Hádka pro ni byla jen formou diskuse. „Moje výbušnost pochází z toho, že pochybuji. Člověk je ve víru vášní. Není zlej! Proč lidi neposlouchají, co říkám, ale zastraší je tón hlasu? Řeší decibely a nevnímají obsah. Vím, že když píchnu, mozek začne daleko víc šrotovat.“ Filmařsky geniální, jako šéf prozíravý manipulátor, uměla vymačkat z lidí maximum. I Machiavelli smeká…



Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.