Petr Janda bude téměř v sedmdesáti znovu otcem: Jo, mimčo bylo plánované!

Petře, bylo miminko plánované?

„Ano, plánovali jsme ho. Stejně tak jako jsme plánovali s Alicí první dítě. Když se narodila Anežka, řekli jsme si, že do určitého věku se ještě pokusíme o další dítě. Ale že když to nevyjde, svět se kvůli tomu nezboří. Nijak jsme na pilu netlačili a nechávali tomu volný průběh.“

Jak se na sourozence těší vaše dcery?

„Když jsem jim to oznámil, vypadali vesele, tak uvidíme. (smích) Přece jenom ale žijou daleko, nejsou tady s námi, spíše jezdíme my za nimi, než oni za námi, tak to neprožívají tak jako my. Což je pochopitelné.“

Bude to konečně kluk?

„Samozřejmě, že to by bylo pro mě něco naprosto úžasného. Je to vlastně důvod našeho snažení. Zemřel mi syn a holek už mám poměrně dost. Ale když to bude opět holka, tak se určitě zlobit nebudu.“

Necháte si předem prozradit pohlaví dítěte?

„Určitě. Žádné překvapení do poslední chvíle. To by pak se mnou mohlo také švihnout.“ (smích)

Už máte vybraná jména?

„Zatím jsme se shodli pouze na dívčím jméně, a to na Rozárce. Na jménu pro chlapečka jsme se zatím nedohodli. Ale třeba u Anežky to bylo jasné hned, to bylo naprosto spontánní.“

Co byste vzkázal lidem, kteří tvrdí, že pořizovat si děti v sedmdesáti letech je nezodpovědné?

„Tak určitě mají pravdu. Ale na druhou stranu, když máte mladou ženu, která se o ty děti postará mnohem více než já, tak v tom nevidím problém. Alice se o naší holčičku stará nádherně, to druhé dítě ji bude také určitě slušet. Jsem přesvědčený, že jej vychová stejně úžasně jako Anežku. Navíc bude mít jistotu zázemí a prostředků. Úvahu o věku jsou určitě na místě, ale zásadnější je vztah k dětem a ten já mám obrovský. Navíc když kolikrát čtu, jak se někteří rodiče chovají ke svým dětem, tak je mi z toho úzko.“

Vypadá to, že si otcovství užíváte více než před lety…

„Stoprocentně. Čím dál víc. Já měl vždycky smůlu, když byla Marta s Petrem děti, užil jsem si je málo, byl jsem pořád na cestách. Když se narodila Eliška, tak se krátce na to ode mě tehdejší manželka odstěhovala a zůstal jsem sám. Eliška byla malinká, takže ta výchova na dálku nebyla taková, jakou bych si představoval. Teprve teď s Anežkou je to tak, jak by to mělo být. Jsme spolu každý den, pořád si hrajeme. Malá je teď ve věku, kdy už začíná mluvit, tak je to sranda.“

V příštím roce oslavíte sedmdesáté narozeniny. Plánujete s vaší kapelou Olympic u této příležitosti nějaké speciální koncerty?

„Tak sedmdesátiny nepovažuji za něco výjimečného, toho se v dnešní době dožívá každý druhý. Ale s Olympikem chystáme turné k padesátiletému výročí. To bude zásadní. Turné pojedeme od října až do prosince. Bude tam s námi symfonický orchestr. Těšíme se na to!“

V hudbě už jste dosáhl téměř všechno. Máte před sebou ještě nějaké cíle?

„Už dlouho nemám žádné plány či mety. Mám pocit, že už ani není co dosáhnout. V rámci toho, kde žiju a v jaké době jsem se narodil, jsem asi dosáhl maximum. Jen prorazit v zahraničí se nám nepodařilo, ale příčiny jsou objektivní, to prostě nešlo ovlivnit. Nicméně z východního bloku se dobít svět z oblasti rocku či popu nikomu nepodařilo.“

Máte známé studio. Jak jdou kšefty?

„Špatně. Teď není doba na natáčení, muzikanti jsou chudí, žádné kulturní granty nejdou do pop music. Muzikanti jsou de facto jediná společenská vrstva, která nereptá a svůj úděl si tiše nese dál. A vůbec ta dnešní doba… Je mi hodně smutno, z toho co se děje.“

Máte na mysli politiku?

„Ano, to mě doslova deptá. Každý jde do politky, jen proto, aby si co nejvíce nakradl. Všichni mají máslo na hlavě, ale nikdo neví, jak jim to dokázat. Místo toho, aby to stát řešil, tak to neustále zpochybňuje. Třeba teď za poslední dobu byly schváleny tři úplně nepochopitelné zákony o povinnosti zimních pneumatik, o hazardu a kouření v restauracích. Těsně před schválením se do toho vložili lobbisté a je z toho úplný paskvil.  Říkám si, že bych se rád dožil vzestupu společnosti, ale zatím to jde pořád dolů a dolů. Čekám, kdy se to odrazí z toho dna, zloději přestanou krást a lidská slušnost se začne navracet.“

Věříte, že se to někdy změní?

„Věřím. Ale nepůjde to podle mého názoru bez represí, ty prostě budou muset přijít. Stát se bude muset ptát, kde na to ty zloději vzali, jak přišli k těm domům, majetkům, pozemkům. A když se jim to nepodaří dokázat tak jim ten nakradený majetek prostě sebrat.“

Právě vám vyšla vaše autorská kniha  Dávno. Co vás k tomu vedlo?

„Je to má první a zřejmě i poslední kniha. Chtěl jsem zkrátka zmapovat celý svůj život. Knihu jsem psal s přestávkami zhruba dva roky. Pomáhaly mi mé zápisníky, které si vedu už od zrodu Olympiku. Dětství a studentská léta jsem si dobře pamatoval. Psal jsem tedy nejen o Olympiku, ale také o mém soukromí, mých manželstvích, dětech, milenkách, pádech a vzestupech, rodinných průšvizích. Rozhodně jsem se v té knize nedělal lepší než jsem. Spíše jsem byl na sebe kritický.“

Napsal jste spousta hitů, na jakou jste vy sám nejvíce pyšný?

„Asi Bon Soir Mademoiselle Paris. Ale vždycky, když se z nějaké mé písničky stane hit a zpívá si ji celý národ, tak je to pro mě obrovské zadostiučinění.“

Jaká skladba vám vydělala nejvíce peněz?

„Abych pravdu řekl, tak tohle jsem nikdy moc nesledoval. Nejsem takový statistik. Ale asi to mohla být písnička Jasná zpráva.“

Za co nejvíce utrácíte?

„Vzhledem k tomu, že pořád něco stavím, tak asi za právě za stavění. (smích) Postavil jsem barák na Valašsku, dům pro svou dceru Martu… A pak také za cestování. Jinak třeba za oblečení moc neutrácím, žijeme na vesnici, tak tady je to fuk. Akorát vždycky jednou za rok kupuju manželce šaty na Slavíka.“

Co jste říkal na to, že Michal David se letos ze soutěže kvůli nařčení, že si kupuje hlasy, odhlásil?

„Pravda je, že když se někde ocitne Jirka Pomeje, tak to vždycky zavání převratným umístěním jeho »koně«. Do určité míry to chápu tak, že když se Pomeje začne o nějakého zpěváka starat, tak bude dělat všechno pro to, aby se ten jeho kůň v tom závodě umístil co nejlépe. A to je celý problém. Ale ta reakce Michala Davida byla hysterická, takhle bych se já nikdy nezachoval. Hlavně bych ale také s tím Pomejem nikdy nespolupracoval.“

Kouříte, pijete?

„Před pěti lety jsem přestal kouřit a to mi také hodně prospělo. Stal se ze mě protivnej nekuřák. (smích) Od té doby se mi zpívá podstatně lépe. Také už málo piju, protože je mi pak ráno blbě. Navíc si myslím, že v dnešní době už se tak nějak v partě blbě chlastá. Jeden nemá chuť, druhej má auto, třetí chlastat nesmí, protože to má zakázaný od doktora. Mít nějakou partičku a udělat si dobře, to už je dnes nadlidské síly. Já se vždycky těším na Slavíka, že si tam sedneme, dáme si sklenku, popovídáme.“

Fotogalerie

6 fotografií