Martin Stropnický alias Ivan Tomeček: Profíci se nám smát nebudou

Pane Stropnický, musel jste před natáčením Kriminálky Anděl, nebo během něj projít nějakým policejním výcvikem?
„Kriminálka Anděl není typem seriálu, kde by herci skákali z helikoptéry na jedoucí kabriolet. To ale neznamená, že se všechno řeší u stolu. Naopak! Myslím, že jde o divácky atraktivní detektivky. S Davidem Švehlíkem a Markem Taclíkem jsme absolvovali trénink zacházení se zbraní a dostali jsme spoustu praktických rad od skutečných profesionálů. Víte, co je třeba zajímavé? Že jsou často k vidění v různých krimi seriálech docela hrubé chyby. Například policista, který se plíží podél zdi s pistolí mířící nahoru u své vlastní hlavy. Tak tomu se profíci z přepadovky hodně smáli. A my to určitě dělat nebudeme.“

Seriál je založený na skutečných příbězích, i když upravených. Jak na vás zapůsobily?
„V naprosté většině věrohodně. To je velmi důležité. Pak je totiž také možné, aby zajímaly diváka. Míra autenticity, a tím i třeba drsnosti, je nastavena správně. On ten svět zločinu prostě drsný je. A není to v množství umělé krve, kterou při natáčení spotřebujeme. Zároveň jde o případy, které jsou představitelné, které se mohou stát, nebo se staly. Nevěšíme divákům žádné bulíky na nos. To divák pozná a věřím, že to ocení.“

Vzal byste do svých rukou spravedlnost?
„Nevím. Vzít spravedlnost do svých rukou je extrémní řešení. Ale pokud chcete konkrétní odpověď: asi bych měl velký problém nevzít spravedlnost do svých rukou, kdyby někdo vážně ublížil mým dětem.“

Měl jste jako malý kluk »pistoli«?
„Nesmíte to na mě říct, ale já nejsem žádný velký přítel střílení. Ne že bych byl pacifista, ale nejsem ten typ, co potřebuje mít pod polštářem bouchačku, aby si připadal jako správný muž.“

A na vojně jste střílel?
„Na vojně jsem se ostrým střelbám dokonce vyhnul. Dnes to může znít směšně, ale já prostě nechtěl střílet za armádu, která byla členem Varšavské smlouvy. Navíc jsem byl na výcviku s řadou muzikantů, filmařů a baleťáků. Někteří z nich byli svým vojenským »talentem« pro své okolí hodně nebezpeční. Ale jako malý kluk jsem pistoli měl. Táta mi jednou přivezl takový fešácký kolt s krátkou hlavní. Krásný kousek.“

Koupil jste vy, coby rodič, někdy svému synovi pistolku, nebo nějakou jinou zbraň-hračku?
„U mě převládají dcery, takže těch nákupů moc nebylo. Ale kluk, který lítá po lese a dělá »ratatata« je normální kluk. To prostě patří k mužské nátuře bojovníka a lovce a nemá to s militarismem či agresivitou nic společného. Horší je, když někdo lítá po lese a dělá »ratatata« když je dospělý. To už začíná být diagnóza.