Zpověď Jančaříka (73) o slavném milenci maminky: Marvan strašil lidi
-
Moderátor Petr Jančařík (73) o slavném milenci maminky. (archiv ČT, archiv Blesku)Fotogalerie16 fotografií
8. června 2025 • 05:13Pro celou generaci je tváří populárního pásma pro mládež Magion, pro jiné zase třeba moderátorem Tutovky. Rozhlasový matador Petr Jančařík (73) vzpomíná na legendární pořady či Jaroslava Marvana (†72), který byl partnerem jeho tragicky zesnulé maminky.
Petře, jak je to už vlastně dlouho, co Magion skončil?
„To musíme spočítat, alespoň tím rozptýlím řeči, že jsem ho dělal ještě za černobílé televize. (smích) Magion jsem přebíral po Honzovi Rosákovi v roce 1991 nebo 1992, když přecházel do Studia Rosa. A dělal jsem ho do roku 1997, kdy někdo přišel a všechny tehdejší dětské pořady zrušil.“
V době Magionu už jste byl v rozhlase, kdo váš přitáhl do televize?
„V redakci pro děti a mládež byla taková osvícená osoba, Dagmar Kotmelová. Jednou říkala, že viděla nějaký blbý pořad s docela schopným moderátorem, tak mi zavolali. Vůbec jsem nevěděl, co Magion je, přišel jsem do studia, tam byl Honza a rovnou mi řekl, že dělá poslední pořad a od příštího týdne to dělám já. Takhle to šlo jako na drátku. Dodnes když někam přijedu a jdu třeba do hospůdky, vždycky se ozve někdo, kdo řekne – Hele, Magion.“
Spojují si vás i s Tutovkou? To byl také fenomén své doby.
„To už tolik ne. Tu jsem dělal taky strašně rád. Bylo hezký, že tam vyhrávali úplně obyčejní lidé. Ale jednou nebo dvakrát jsem zaregistroval, že to těm lidem nepřineslo to očekávané štěstí, to mě mrzelo.“
Petr Jančařík - 1.
Neúspěch na DAMU
Jak se vůbec dostane absolvent pedagogické fakulty ke kumštu?
„Spíš je otázka, proč až tak pozdě. (smích) Vystudoval jsem to docela s chutí, dokonce jsem šest nebo sedm neděl učil na takové malotřídce někde u Plzně. Připadal jsem si jako národní buditel, musel jsem jet vlakem, pak šel asi tři kilometry do kopce na místo, kde byla škola, kostel, hřbitov a fara. Celý život na jednom místě. Ale my už tehdy s kamarády zakládali Divadlo Pod lampou, což byla taková napodobenina Semaforu, autorské divadlo, a měli jsme pořád vyprodáno. A kvůli divadlu jsem musel zůstat v Plzni, nemohl jsem dojíždět učit na vesnici.“
Pak jste prý byl ještě kulturní referent?
„Ano, šel jsem do škodováckého učiliště ve Skvrňanech , že tam budu dělat kulturu a přitom budu mít čas na divadlo. Strávil jsem tam sedm let, taky to nebylo zlý. Bohužel divadlo pak zaniklo.
Zkoušel jste se dostat i na DAMU?
„Zkoušel, dokonce jsem udělal zkoušky, ale brali tehdy jen osm kluků a já byl desátý. Měl jsem jít na rok do Mostu, že by mě vzali pak ten další rok, ale já se mezitím dostal na tu pedagogickou fakultu, založili jsme to divadlo a já si řekl, že na DAMU kašlu.“
Nemrzelo vás to někdy, že jste tam nešel?
„Vlastně ano. Člověk by měl využít každé šance, a ne je takhle odhazovat.“
Petr (vpravo) s bratrem Tomášem a sestrou Alenou. - 2.
Marvan rád budil strach
Oba vaši rodiče byli herci, stihli vás nějak formovat za ten čas, kdy jste s nimi vyrůstal?
„Ani ne. Naši se docela brzo rozešli. Oba tehdy hráli v plzeňském divadle a maminka odcházela do Národního. Táta tam nešel, myslím, že se ho to docela dotklo. Mimochodem, nikdy jsem se nesetkal s nikým, jako byl on, byl to člověk s geniální pamětí. A pak mě samozřejmě herecky ovlivnil Jaroslav Marvan, to byl opravdu bohem políbený herec. Dokázal najednou udělat v chování velký střih, z takového strejdy, jak jsme ho jako děti vnímali, šel najednou strach.“
Medailonek: Jaroslav Marvan
Video se připravuje ...On prý byl velice přísný…
„Jednou přijel, to zrovna natáčeli Šíleně smutnou princeznu, a říká – Tak jsem točil s tím vaším Neckářem. Dotočili jsme scénu, já šel na kafe a teď koukám, on ten váš Neckář sedí v MÉM kočáře a na hlavě má MOJI korunu. Tak jsem se k němu připlížil a spustil na něj – Dáš to dolů! Ještě ti teče mlíko po bradě, a už bys kradl? (smích) Měl radost, že ho vyděsil, ale oni se ho opravdu báli. Jednou točil s Pavlem Landovským, který se většinou nebál nikoho a ničeho, ale Marvan si pochvaloval, jaký měl Lanďák z něj strach. Měl radost, když budil strach.“
Sestra Alenka se svým otcem, Jaroslavem Marvanem. - 3.
Záhadná smrt maminky
Musíme do kontextu uvést, že pan Marvan byl v určitém období partner vaší maminky Aleny, měli spolu dceru, ale vaše maminka pak záhadně zemřela. Vám bylo devět let.
„Ano, to je velmi smutná kapitola.“
Jaký máte na smrt maminky názor? Našli ji doma potlučenou, s puštěným plynem, možná v tom hrálo roli, že pan Marvan byl ženatý...
„Upřímně řečeno, já se vždy snažil od toho tématu odpojit. Potkalo mě to, jak říkáte, když mi bylo devět let, a nemůžu s tím vůbec nic dělat. Cítím jistou bezbrannost, jak se k tomu postavit. Pro mě je to neřešitelná, strašně citlivá situace. Samozřejmě svoji teorii mám, ale bez důkazu nemůžu nic. Takže není způsob, jak to dořešit, a člověk se toho spíš chce zbavit.“
Po mamince jste zůstal vy, váš o dva roky starší bratr a samozřejmě sestra Alenka. Kdo vás vychovával?
„Nás vždycky vychovávala babička Anežka a sestra mojí maminky Eva. Díky nim se nás to – přes všechny ty životní peripetie a nešťastný věci, které nás potkaly – tolik nedotklo. Nikdy jsme necítili, že bychom byli sami.“
A s panem Marvanem jste byli v kontaktu až do jeho smrti?
„Ano, jezdil za námi často do Plzně, teda hlavně za svojí dcerou. Babička nechtěla, aby šli sourozenci od sebe, tak nás měla všechny tři. Choval se k nám strašně mile, pěkně, vyprávěl nám, a já bych si dnes dal pár facek za to, když jsem pak jako pubertální klacek jezdil na vandry a babička přišla, že se nikam nepojede, protože přijede pan Marvan, byl otrávený.“
Alena Jančaříková zemřela v pouhých 34 letech. -
Související články
