Drama sporťáka Bosáka: Napadení dvojnásobným vrahem
Se sportovním komentátorem má většina fanoušků spojené komické hlášky, které se staly součástí každodenních hovorů. Málokdo ale ví, že během studijních let to neměl Jaromír Bosák (60) vůbec jednoduché.
Měl před sebou studium na nejprestižnější univerzitě v Česku. Jaromír Bosák měl ale jinou vizi, a tak v roce 1983 s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy sekl. Jeho tatínek měl ale jasno – není škola, není domov. „Táta mě vydědil. Když jsem oznámil, že jsem skončil se školou, tak de facto prásknul dveřmi,“ prozradil Bosák v rozhovoru pro Lifee.cz.
Retroview Jaromír Bosák
V mládí si tak dnes již legendární komentátor zakusil život bezdomovce. „Byla doba, kdy jsem skutečně neměl kde bydlet a kdy jsem bydlel po nádražích, po parcích. Altánek v Šárce se stal na nějakou dobu také mým domovem,“ zavzpomínal na těžké časy autor legendárních televizních hlášek.
Když se začal stavět na vlastní nohy a našel si práci v tiskárně, i tam musel dokázat, že má pro strach uděláno. Z ulice se naučil, že se před zdánlivě většími hrozbami neuhýbá. To samé dokázal, když si na něj dovolovali kolegové s kriminální minulostí. „Jeden z těch frajerů mě chtěl začít trénovat ve smyslu: „Jdeš pro pivo!“ A já jsem řekl, že nejdu. Protože mi bylo jasné, že když teď půjdu pro pivo, tak pro něj půjdu zítra, pozítří, a pak nejen pro pivo,“ svěřil se Bosák herečce a moderátorce Miluši Bittnerové (47) s dramatickou historkou.
Jágr, Rada, Bosák i Paska na Kollerovi: Jak ohodnotili film o nejlepším reprezentačním střelci?
Nakonec si s daným »frajerem« vyměnili pár pěstních úderů. Tím si také sporťák vydobyl autoritu. Kdyby však dopředu tušil, s kým měl tu čest, možná by se do bitky nevrhl tak vášnivě… „Později mi říkali: ‚Víš, s kým jsi se pral?‘ ‚Tady ten Lojza, nějakej Tydýt.‘ ‚Jo? Seděl za dvě vraždy, super!‘. Kdybych to věděl předtím, tak nevím,“ zakončil své vyprávění Jaromír Bosák. Ten si dnes na podobné zážitky vzpomene v momentě, kdy má pocit, že vše nejde podle plánu. Zkušenosti z mládí ho totiž naučily být vděčný už »jen« za to, že má střechu nad hlavou. „Ono vás to naučí, že jsou věci podstatné a také nepodstatné,“ dodal s pokorou Jaromír Bosák.