Filmař Jiří Mádl (37) o svém třetím snímku Vlny, který trhá rekordy v kinech
90 fotografií
Když před patnácti lety studoval Jiří Mádl (37) žurnalistiku, dostal za úkol zpracovat knížku o historii Československého rozhlasu. Tam objevil článek o Redakci mezinárodního života v letech 1967 a 1968. Zaujal ho natolik, že postupně začal shánět materiály, mluvit s pamětníky a psát scénář. Tak vznikl film Vlny, který ve čtvrtek vstoupil do kin.
Jak jste vybíral obsazení? Kdysi jste totiž říkal, že byste hlavní roli mohl hrát sám.
„To je pravda. Ale hrát hlavní roli a režírovat tak velký film je natolik náročný, že jsem od toho nakonec musel ustoupit.“
A ten casting?
„Měl jsem nějaké favority, ale dlouho jsem vyčkával. Na každou roli jsem měl z dlouhýho castingu dva až tři adepty. Třeba na Věru, kterou hraje Táňa Pauhofová, jsem si vytipoval asi třicet hereček. Z těch jsem vybral tři, které by to mohly hrát. Je tedy pravda, že Táňu jsem měl za číslo jedna, ale stejně jsem čekal, až koho vyberu dál, aby seděli k sobě.“
Mádl o rolích ve Vlnách: Kotek ji dostal bez castingu!
Je to alchymie.
„To je. Nešlo moc vybírat, dokud jsem neměl hlavní postavu Tomáše, protože podle něho vybíráte ostatní. Bez něj se nehnete. Zrovna Vojta Vodochodský přišel úplně mezi prvními a mně se hned líbil. Měl jsem pocit, že to bude on. Ale říkal jsem si, že hlavní roli mu nemůžu dát úplně zadarmo v prvním kole. Tak jsem čekal, ale stejně to nakonec on byl.“
Čím vás Vojta přesvědčil?
„Má v sobě obrovskou křehkost. Čím blíž k němu jdete kamerou, tím křehčí je. A to je hrozně zajímavý, protože taková je i ta postava – snaží se být silná a ukazovat to i před bráchou, ale ve skutečnosti tomu tak není.“
Roli šéfa redakce Milana Weinera získal Stanislav Majer. Ten byl jasná volba? „Taky ne. Dokonce měl jako konkurenci jednoho zahraničního, německého, herce, o kterém jsem uvažoval.“
Nevybíral jste podle fyzické podobnosti, někde se ale i tak podařila. Proč ne třeba u Weinera?
„Když bychom ho nechali bez vousů a bez brýlí, tak mu podobný je. Ale mně to nějak nestačilo. Potřeboval jsem víc, aby to byl takový lev. Tak jsem mu musel dát něco, co by ho odlišovalo. Weiner byl výrazná osobnost, ale vzhledově zase tak zapamatovatelný nebyl. Tak jsme mu trošku pomohli.“
Ale přes to – měli jste fotky, pamětníky, dokonce i jeho dceru. Nesvádělo vás to?
„Spíš ostatní, mě to tam netáhlo. Šlo mi hlavně o emoce. Říkal jsem si, že když to vyjde, budu rád, což se podařilo překvapivě u Táni, u Vojty Kotka jako Dientsbiera nebo Martina Hofmanna jako Dobrovského. To jsou skoro kopie.“
Jak dlouho trvalo, než jste obsazení dal dohromady?
„Hodně dlouho. Když jsme měli první čtenou, bylo to fascinující. Seděli u jednoho stolu, četli scénář. Pamatuju si, jak přišel Vojta Vodochodský a říkal: Ty vole, to je americkej cast! A já říkal: To není ansámbl, to je lunapark! Co kus, to opravdu silný herec.“
Jiří Mádl o filmu Vlny: Od diváků chci silné emoce!
90 fotografií
