Herec Miroslav Etzler: ZPOVĚĎ O KONCI KARIÉRY!
22 fotografií
Nedává rozhovory rád. Když už se ale k nějakému uvolí, prozradí Miroslav Etzler (58) velmi zajímavé věci. Třeba to, že vážně přemýšlí o konci kariéry. Dokonce už myslel i na to, čím by svou dosavadní profesní dráhu nahradil. I kdyby se herectví vzdal, životní radost mu přináší jeho nejmladší syn Samuel (4), který je prý jeho strážným andělem.
Vaší zatím poslední premiérou je komedie A je to venku! v Divadle Radka Brzobohatého. Vzpomenete si na okamžik, kdy jste si v životě řekl – tak a je to venku?
„Jestli si vzpomenu? Každý den přece – když vystupujete z tramvaje, ve které člověk jel načerno...“
A jezdíte?
„Moc ne, ale někdy se to stane. Třeba že v zamyšlení nepošlu esemesku, a pak si najednou řeknu – ježišikriste! Ne kvůli pokutě, ale kvůli tomu, že by bylo trapné, aby mě tam někdo tahal ven s policistou. Každý den by se něco našlo. Člověk žije, jak nejlépe umí, přesto dělá spoustu chyb. A kdo tvrdí, že za celý den dělá jen dobré věci, tak podle mne lže.“
Prodělal jste těžký covid, byl jste dokonce na kyslíkových přístrojích. Zvládáte udýchat představení v pohodě? Cítíte na sobě ještě nějaké následky?
„Samozřejmě. To nebude v pohodě do smrti, protože já prodělal opravdu drastický covid. Víte ale, já se rozcházím asi s drtivou většinou svých hereckých kolegů. Zkoušel jsem obojí – i vyložit vagon plný uhlí i hrát divadelní představení. A nemůžu říct, že bych hrál malé role. Hraju těžká představení, kdy jsem na jevišti celou dobu s obrovským kvantem textu i fyzické akce. Vyložit třetinu vagonu je stokrát náročnější. Vždycky říkám, na rozdíl od lidí, kteří se berou tak strašně vážně, že herectví povyšují na práci, která nejenže je fyzicky náročná, ale ještě je i nějak povznášející. Myslím, že povznášející je někomu vyléčit zánět v ruce, noze, břiše. Povznášející je naučit děti číst a psát. Povznášející je vymyslet nový lék. To ano. Ale herectví to není. Nehledě k tomu, že ta profese určuje takové prapodivné kritérium, že se za ni schovávají lidi, kteří vůbec nic neumějí. Někdo třeba řeže něco ze dřeva, někdo je dobrý kuchař. Já jsem třeba výborný kuchař, ale co víc? Za mnou není nic, vůbec nic. Až umřu, za dvacet let po mně neštěkne pes, možná za pět, možná za rok. Takže já to takhle nemám. Abych ale korektně odpověděl na vaši otázku, ano, dýchá se mi mnohem hůř. A mám někde tady v zátylku takovou touhu už s hraním jednou definitivně skončit.“
Miroslav Etzler dojatý k slzám: Tohle jsem ještě nikomu neřekl! Je to velmi intimní!
Skutečně? Máte i představu, v jakém časovém horizontu?
„To se uvidí, jak to všechno půjde, protože divadelních nabídek mám hodně. Tady jsem hlavně kvůli tomu, že to dělá Petr Svojtka, kterého si nesmírně vážím – a je to už naše, myslím, třetí společná práce. Víte co, mně je osmapadesát. Ano, cítím se pořád ještě skvěle, ale současnému světu už moc nerozumím. Myslím tím míru techniky na světě, novinek a otevřenosti. Proto nikomu nic nemám a je mi úplně jedno, jestli někdo žije ve vztahu s padesáti ženami nebo padesáti muži. Nehodnotím to. Ale nevím, proč o tom mám pořád dostávat nějaké informace. Nebaví mě to. Mám pocit, že čím víc se o něčem mluví, tím víc se ztrácí, že se lidi mají mít prostě jenom rádi. Mají se vzít za ruku, podívat se na něco, co stojí za to. Protože, a já už to dneska můžu tvrdit, život uteče jedna dvě. A je škoda ho promarnit malichernostmi.“
K tomu případnému ukončení herecké kariéry. Čekáte na pocit, kdy dospějete do fáze a řeknete si: A dost, stačí mi to? Nebo je ještě něco, co byste si chtěl splnit, a potom skončit?
„Budu to určitě dělat do té doby, dokud mě to bude bavit tak, jak mě to ještě baví. Neumím si představit, že by někdo měl chodit do práce, která ho nebaví.
Miroslav Etzler o halucinogenním tripu na Sumatře: Pozření záhadné rostliny mu odstartovalo nespavost
22 fotografií
