Šafránková a Abrhám: Stejné pohřby, rozdíl byl v jediném!
Žili spolu 45 let a poslední rozloučení měli Libuše Šafránková (†68) a Josef Abrhám (†82) téměř totožné. U obou herců probíhalo v kostele sv. Anežky České na pražském Spořilově formou zádušní mše. S Libuškou 25. června 2021, s Josefem 6. června 2022. Vše bylo jako přes kopírák.
Do kostela, který byl od jejich spořilovského domu coby kamenem dohodil, chodili manželé spolu více než 30 let pravidelně na nedělní mše. V kostele byla pokřtěna také jejich vnoučata a k místní farnosti pojil Šafránkovou ještě páter Řehoř Vojtěch Mareček. Působil na farnosti sv. Anežky přes čtyřicet let, ale Šafránková ho poznala už jako dítě ve Šlapanicích u Brna, kde chodila s tatínkem do kostela a on tam působil jako varhaník. „V rodině mu říkali Anděl, pro ducha, jaký z něho vyzařoval. Když zemřel, Libuška s Josefem se sblížili s bratrem Jakubem Františkem Sadílkem, který také za oba sloužil zádušní mši,“ dozvědělo se Aha! v kostele.
Režisér Zelenka o Josefu Abrhámovi (†82): Uměl dělat humor bez vulgarit
Světlá rakev a luční kvítí
Herečtí manželé ale neměli na svých pohřbech pouze stejný kostel, stejného faráře, téměř totožnou mši, ale i rakve ze světlého dřeva a věnce i pugéty z lučního kvítí. „Světlou rakev chtěli oba proto, že smrt nemá být smutná, vždyť je to jen přechod do druhého života s Bohem. Lidé se mají radovat a nikoli plakat,“ vysvětloval duchovní. A luční kvítí? Na to je snadná odpověď. Když si Josef bral Libušku, měla kytici kopretin, kterou jí Josef natrhal. Proto převládalo luční kvítí i na obou pohřbech.
Havlová a Kačer
Oba měli zádušní mši a zároveň oběma u rakve promluvili jejich přátelé. Ve dvou se shodli. A to v Dáše Havlové (69) a Janu Kačerovi (85), ti promlouvali jak k Libušce, tak k Josefovi. Rozdíl byl v jediném. Mše za Šafránkovou proběhla pouze v kruhu nejbližších, mše za Abrháma byla veřejná. Libuše neměla kar, Josef pohřební hostinu měl, a tak, jak by si přál, veselou. A shoda by se našla ještě jedna. Před zádušní mší za zemřelé kostel musel opravovat schody jak teď, tak před rokem. „Přes zimu je sníh pokaždé poničí. Musíme je vždy trošku poopravit, aby náhodou nedošlo k úrazu,“ vysvětlil duchovní.
Josef Abrhám mladší: Jak chce, aby se na tatínka vzpomínalo?