Arabela Jana Nagyová (62): Pohádkový kšeft po zesnulých hvězdách
21 fotografií
Do povědomí diváků Jana Nagyová (62) vstoupila v roce 1979 jako zavražděná stopařka a o rok později zazářila jako Arabela. Potom ještě sehrála pár menších rolí, odstěhovala se do Německa a slehla se po ní zem. Teď se konečně po 28 letech zase postavila před kameru, a to jako královna v pohádce a režisérském debutu Jana Budaře (44) Princ Mamánek.
Naposledy jste stála před filmovou kamerou před 28 lety, když jste natáčela slovenský film Pozemský nepokoj. Bylo vám 34 let. Kde se ve vás vzala ta odvaha – říci ano na roli královny v Princi Mamánkovi po tak dlouhých letech nehraní?
„Odvaha? Ne. Byl to můj skoro třicetiletý sen, který se mi splnil. Jako v pohádce, princezna usne na třicet let, a když se probudí po něžném polibku prince, znovu ožívá a stává se vmžiku královnou. Je to jakýsi symbol dospělosti a zralosti.“
Zahrát si znovu ve filmu jste tedy ani na okamžik nikdy nevzdala.
„Vzdávat se? Já? To mě asi dobře neznáte! Jsem ve znamení Kozoroha, nad kterým vládne planeta Saturn. Ženy v tomto znamení jsou velmi ctižádostivé, pracovité, zodpovědné a vytrvalé. Mají silný charakter a jsou prý okouzlujícně ženské, ale i ledově vznešené. Poznáváte mě? Vznešenou královnu Ludmilu? Dostala jsem prostě nabídku, prostor a možnost úspěšného návratu k filmu od herce a režiséra Jana Budaře a velmi mě tím nadchl. Okamžitě jsem samozřejmě věděla, že cesta k novému úspěchu po tolika letech absence bude dlážděná nejen potem, ale i slzami. Přesto jsem se nezalekla a roli královny s přirozeným půvabem a matky prince Mamánka už v březnu vzala.“
Takhle dnes vypadá princezna Arabela!
Jak vás vůbec Jan Budař oslovil?
„To bylo velmi zajímavé. Pan režisér nejdřív prostřednictvím Instagramu oslovil moji dceru Sophii Emmu s tím, aby předala pozdrav a zprávu mamince. A já jsem mu potom odepsala, dala svůj mobil a e-mail. Pro roli jsem se rozhodla okamžitě, ale až po přečtení scénáře, který jsem zhltla za pár hodin v mobilu. V té době jsem byla zrovna u dcery ve Vídni.“
Bylo pro vás těžké učit se po tak dlouhé době scénář? Paměť slouží stále stejně, anebo o trošku hůř?
„Učit jsem se začala, až když jsem scénář dostala v klasické podobě. Já musím držet i knihu v ruce, když čtu. Nenávidím elektronické knihy. Přestože mám nové čočky, tak ta elektronika oči stejně moc namáhá. Učila jsem se poctivě český text měsíce a Jan mi velmi pomohl s výslovností českých samohlásek a souhlásek. Stejně tak mi pomohl zvládnout melodiku řeči, když mi poslal na mobil namluvené texty. A paměť? Ta si musí znovu zvykat. To je, jako když je někdo v umělém spánku, a když se potom probudí, musí se pomalu učit mluvit a všechno zase do paměti zašprajcovat.“
Věděla jste, že roli královny měla hrát nejdřív Libuše Šafránková? Ta se jí kvůli nemoci potom zřekla. Poté měla hrát královnu Hana Maciuchová, ta ale zemřela. Jaký to je pocit, že tu roli po těchto dvou velkých herečkách nakonec máte vy?
„To je otázka velmi wackelig, jak se u nás říká. Zpočátku jsem tohle vůbec nevěděla. Až když jsem začala k filmu a tématu shánět informace, dozvěděla jsem se tyto bližší podrobnosti z tisku a internetových portálů. Potom jsem se na to ještě zeptala samotného režiséra, který mi všechny tyto okolnosti potvrdil. Situace je to velmi srdceryvná a smutná, až to leze pod kůži. Ještě že nejsem tak pověrčivá, protože v opačném případě bych do tohoto projektu nešla. Na druhé straně, jedná se o příběh čarovný a magický a já jsem tento režijní debut všestranného mladého umělce Budaře chtěla rozhodně podpořit. A potom, není to poprvé, co jsem převzala roli po naší nebohé Popelce Libušce.“
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě deníku Aha! (25. 9. 2021)
Blesk Podcast: Šafránkové unikla hororová role kvůli cenzuře. Scénárista Dutka odhalil své dávné přání
21 fotografií
