Principál Heřmánek II. a bratři! Divadlo po tátovi jako břímě?
28 fotografií
Táta mu po třiceti letech předal divadlo, odešel do penze a jen z dálky pozoruje, jak si jeho syn Karel Heřmánek ml. (32) v roli principála vede. Ten do chodu divadla Bez zábradlí zapojil i svou ženu a dva bratry. Po roční nucené odmlce teď sezonu rozjíždí ve velkém, hned na úvod má dvě premiéry a v obou hlavní role.
K vedení divadla se dostal na Nový rok, v tu dobu ale bylo vše zavřené. Nehrálo se, zkoušel sám, v opuštěném divadle. K roli herce a ředitele v jednom se dostává až teď. A s šéfováním a udržením rodinné značky »Heřmánek« mu pomáhá bratr Josef.
Karle, jak se cítíte v roli principála?
„Nejtěžší pro mě je všechno spojit. Dohlížet na chod divadla po umělecké stránce, na produkci a u toho ještě zkoušet jako herec. Třeba teď, v muzikálu Cabaret, hraju roli kabaretiéra, kde mám i pěvecká a taneční čísla. Já, který muzikál nedělávám. Musím se hodně soustředit, pak potřebuju okamžitě vypnout a začít řešit, zda máme dost konfet a dalších rekvizit, a když ne, jít je shánět. Nebo objednat toaletní papír.“
Ten taky?
„Všechno! Minule jsme s manželkou po představení chodili po divadle a kontrolovali, jestli jsou dobře umytý záchodky. To je v pořádku, to bych měl dělat, ale je to všechno těžký skloubit s herectvím.“
Máte velkou zodpovědnost.
„To ano. A právě ta rozhodnutí, která s ní souvisejí, jsou pro mě nejtěžší. Třeba teď, u Cabaretu, který jsme několikrát posouvali kvůli koroně, došlo k situaci, že původní režisér ho už nemohl dělat. Museli jsme dobře zvážit, zda vše stopnout a počkat na příhodnější čas, nebo to vymyslet jinak. Zodpovědnost a tlak řešit věci, který mi nejsou příjemný, přiznávat chyby, který děláme, a nějak se k nim postavit, to je pro mě teď nejnáročnější.“
Chantal otevřeně o eutanazii sestry. A Hrušínský ostře proti Heřmánkovi
Pomáhá vám s tím ještě táta?
„Většinou ne. Spíš se rodiče ozvou, když si myslí, že rozhodnutí, který děláme, není úplně dobrý. A je už jen na nás, jestli si to obhájíme, anebo je poslechneme, že mají pravdu. Jsou trpěliví, když vidí, že se v něčem koupeme, ale nechávají nás. To je dobře, tím se to naučíme.“
Zapojil jste do chodu divadla i své dva bratry, co dělají?
„Bez nich by to vůbec nešlo! Pepa má na starost administrativu, chod divadla, firemní aspekt. A Fanda, to je někdy takový náš otrok. (směje se) Často si ho zavoláme, když potřebujeme, aby nám s něčím pomohl. Ale musím říct, že bez něho by nevznikla Iliada, naše další premiéra, monodrama. On mě z ní zkoušel a ve dnech, kdy jsem byl v divadle sám, se přišel podívat a házel mi text. Je naše velká pomoc a záloha.“
Iliadu jste zkoušel v prázdném divadle. Jaké to bylo?
„Zvláštní. Všude tma a ticho… Dokopat se k tomu něco tvořit, ale zároveň si najít sebekázeň. Dát sám sobě pauzu, jít se napít a zase začít zkoušet. Bylo to v době, kdy čísla nakažených stále stoupala. A pro mě to tu bylo alespoň vytržením z reality. Snažil jsem se rozklíčovat velký Homérův epos…“
Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném vydání Nedělního Aha! (č. 37)
Karel Heřmánek: Hrát v cizím divadle jsou pro mě lázně!
28 fotografií
