Režisér filmu Havel Slávek Horák: Havel si vyčítal podlehnutí komunistům
40 fotografií
Natočit historický snímek, navíc o jedné z nejznámějších osobností našich moderních dějin, chce dávku odvahy – však si také na tu dobu řada lidí ještě živě vzpomíná. Režisér a spoluscenárista filmu Havel Slávek Horák (45) nicméně udělal všechno pro to, aby se držel všech důležitých faktů: pročítal nejen prezidentovy spisy, ale i dosud nezveřejněné poznámky ve školním sešitě, scházel se s pamětníky a při výběru lokací a herců nakonec uvěřil i na znamení shůry...
Film se odehrává mezi lety 1968 a 1989. Vy jste se narodil v roce 1975, takže na to období asi mnoho vlastních vzpomínek nemáte, ne?
„To je pravda. Ale pamatuju si ten základní pocit, že se musí automaticky respektovat politická autorita a všemi možnými způsoby vyjadřovat obdiv ke komunismu, jinak člověk dostane přes prsty. A vzhledem k tomu, že jsem byl dost drzé dítě a rád jsem si dělal legraci z »komunismu na věčné časy«, zažil jsem to i na vlastní kůži. (smích) Rodiče kvůli mně několikrát museli na kobereček k soudružce učitelce.“
A tohle vám pomohlo vcítit se do té normalizační atmosféry strachu?
„Částečně ano. Pak jsem toho dost načetl, sledoval jsem dobové záznamy a snažil jsem se vžít do pocitu dospělého člověka, kterému tehdy šlo samozřejmě o víc než jen o třídní důtku nebo o to, jestli dostane od rodičů na zadek – o vlastní existenci, budoucnost.“
Co všechno jste načítal?
„Co se dalo. Havlovy eseje, divadelní hry, ale taky rozhovory s ním, i v zahraničním tisku. Zdaleka nejvíc mi ale dal jeden jeho dosud nezveřejněný text. Dostal jsem se k němu přes Davida Duška, vnuka Zdeňka Urbánka, což byl takový Havlův mentor. David v pozůstalosti po dědovi objevil několik zajímavých věcí, mezi nimi i takový zápisník, kam si Havel zaznamenával své pocity, když komunistům výměnou za propuštění z vězení podepsal, že se už nebude politicky angažovat.“
Ve filmu je tohle jeden z těch nejzásadnějších momentů.
„Protože mě to totálně dostalo! On v tom zápisníku úplně otevřeně píše, že selhal. Že ho sice obelhali, ale on to morálně neustál. Nesl to velmi těžce. A pro mě je ta chvíle, kdy Havel – bojovník za lidskou statečnost – taky jednou statečný není a ukáže svou slabou lidskou stránku, hrozně silná.“
Už jste zmínil, že jste scénář konzultoval i s pamětníky. Co konkrétně jste s nimi probíral?
„Nejvíc mě samozřejmě zajímaly odstíny Havlovy osobnosti a jeho vztah s Olgou. Takovým hlavním poradním hlasem pro mě byla paní Anna Freimanová s manželem Andrejem Krobem, kteří měli v 70. letech na Hrádečku chalupu vedle Havlových a byli s nimi opravdu v dennodenním kontaktu. No a samozřejmě bývalá první dáma Dagmar Havlová.“
Geislerová na premiéře filmu Havel: Olgu jsem si pouštěla v dokumentech:
Ta se ale s Havlem seznámila až později...
„Ano, ale myslím si, že jeho povahu znala vůbec nejlíp. Měli dlouhý, blízký a velmi intenzivní vztah.“
Vyšlo vám z těch rozhovorů s pamětníky něco, na čem se v souvislosti s osobností Václava Havla všichni shodovali?
„To byla určitě ta jeho vrozená slušnost a zdvořilost, kterou všichni označují až za neuvěřitelnou.“
A prozradili něco, co vás třeba překvapilo?
„Zrovna paní Havlová zmínila takovou drobnost – že Havel byl přeučený levák. To znamená, že on automaticky bral věci do levé ruky, ale psal pravou. A když jsme pak do hlavní role obsadili Viktora Dvořáka, zjistili jsme, že on je taky levák. Jak říkám, drobný, ale milý detail.“
Tak když jste takový detailista, vysvětlete mi, proč jste nenatáčeli na autentických místech? Třeba filmový Hrádeček se prý nachází asi deset kilometrů od toho skutečného...
„A Havlův byt jsme si postavili ve starém činžáku, ano, ano. (smích) My jsme se už na začátku shodli, že točíme dramatizaci, nikoli dokument. I filmové postavy jsou jen naše verze reálných postav. A stejně jsme přistupovali k lokalitám. Nehledě na to, že při natáčení se toho vždycky strašně zničí. Když je na jednom místě kolem šedesáti lidí, nedá se to dost dobře ohlídat: někdo se blbě otočí a rozbije stativem okno, podlahy dostanou pořádně zabrat... A to bychom dost neradi na těch skutečných místech řešili.“
Celý rozhovor s režisérem filmu najdete v tištěném vydání Nedělního Aha!.
Dagmar Havlová: Letos budu bez dovolené, nechci přenášet zmutované viry!
40 fotografií
.
