Jan Skopeček (†94) před smrtí plakal: VŠICHNI MĚ OPUSTILI...
Na slavného otce Potůčka ze seriálu Tři chlapi v chalupě se všichni vykašlali. „Až umřu, ani pes po mně neštěkne,“ prohlásil smutně Jan Skopeček (†94), když ho Aha! před půl rokem navštívilo v domově důchodců. Herec teď zemřel v pražské Nemocnici Na Bulovce.
V Domě pro seniory Slunečnice začal Skopeček bydlet nedobrovolně před čtyřmi lety. Zemřela mu totiž manželka Věra Tichánková (†93) a jejich dcera Marie, která žije ve Francii, usoudila, že otec nemůže žít sám. A Skopeček, byť dal celý svůj důchod za komůrku s umyvadlem a balkonkem, trpěl jak zvíře. Dcera za ním nejezdila téměř vůbec, občas se objevil synovec a někdy Ladislav Trojan (87), kterému hrál ve Třech chlapech v chalupě otce. Poslední měsíce ale Skopeček neviděl nikoho z nich.
Politici zásobují sociální sítě fotkami z dovolené: Jak si užívájí letní dny?
Celý článek„Tak Jeník umřel? To mi neříkejte. Viděl jsem ho asi před dvěma měsíci, jezdil jsem za ním. Co ale kvůli bolavé noze nemůžu chodit, tak jsem tam nebyl,“ reagoval na kamarádovu smrt Trojan. „Měl jsem ho rád, ale víte, to už nebyl život, co žil. Téměř vůbec už neviděl, špatně se hýbal, jenom seděl nebo ležel,“ dodal smutně herec.
Zemřel Jan Skopeček (†94): Ještě v devadesáti měl osm ženských!
Měl rád sestřičky
Skopečka před rokem z jeho samostatné minikomůrky museli už přestěhovat do jiného patra na LDN. „Pan Skopeček potřeboval už nepřetržitou péči,“ dozvědělo se Aha! od sestřičky ze Slunečnice. Ještě před rokem herci fungoval mobil a jak rád by si povídal, ale neměl s kým. „Nikdo mi stejně nevolá! Všichni se na mě vykašlali, tak co s telefonem?“ stěžoval si Aha! Skopeček. Jenže v poslední době už ani nevěděl, co telefon je. A už ho také přestalo bavit celé dny čekat, jestli mu náhodou nezavolá dcera. „Ta se mu opravdu povedla! Tak šťastný jsem za své syny. Vždyť ona ho navštívila tak jednou za rok, a kdo ví jestli,“ durdí se kamarád Trojan. Samota ho trýznila ze všeho nejvíc, proto byl tak rád, když za ním přišla na pokoj sestřička. „Nikdy nás nezapomněl plácnout aspoň po zadku, byl to moc roztomilý pán a bylo nám ho všem líto,“ byla upřímná jedna ze sester k Aha!, když Skopečka navštívilo naposledy. Přinesli jsme mu tehdy buchty, měl z nich radost a hned je začal baštit. „Děkuji vám, jste hodní, jsou jako od mojí Věrušky,“ kvitoval potěšeně.
Dospívání v koncentráku
Do 14 let žil jako kterýkoliv jiný kluk. V roce 1939 si ale Skopečkova maminka jakožto Židovka musela našít Davidovu žlutou hvězdu. Dva roky poté Janovi přišlo povolání do koncentračního tábora. Nejdřív do Horního Slezska, po jeho rozpuštění a strastiplné cestě domů ho čekalo další. Do tábora v Osterode. „Cestou jsem dostal vysokou horečku. Ošetřoval mne tehdy Oldřich Nový. Měl s sebou lékárničku, dal mi nějaké prášky a půjčil mi svou deku. Po příjezdu do Osterode mi zařídil teplou vodu, ve které jsem se umyl. Pravděpodobně mi zachránil život,“ prozradil detaily Skopeček, kterému za války zmizelo 15 příbuzných.
Skopeček dva měsíce po smrti Tichánkové: