Smrt syna nebyla jediná rána: Tragický osud zakázané hlasatelky Hedy Čechová (†91)
22 fotografií
Ve věku 91 let zemřela legendární televizní hlasatelka Heda Čechová. Ve svých 49 letech porazila rakovinu, i když jí lékaři dávali jen tři měsíce života. Svého syna, populárního moderátora »Milionáře« Vladimíra Čecha (†61) přežila o sedm let. Po roce 1968 musela zmizet z obrazovek. Srpnová okupace Československa vojsky varšavské smlouvy pro ni znamenala drsný konec kariéry. Vypráví o tom v unikátní knize 1968 očima 50.
Když jste 21. srpna 1968 sledovala vysílání, měla jste strach?
„Ne. Nebo ne o sebe. Měla jsem strach jen o syna, který byl na chmelové brigádě. Když přijel, třásl se a řekl mi – mami, tam se rozhlásilo, že tě zastřelili! To se tak třásl. Ježišmarjá... Pevně mě objal a oba jsme plakali. Brigádu zkrátili a děti pustili domů, protože kolem nich jezdili tanky. Vladimír vyprávěl, že u nich jeden zastavil, a protože můj syn ovládal velice dobře ruštinu, zeptal se toho mladého vojáka, který na ně mířil, jestli, kdyby mu velitel rozkázal, by ho byl zastřelil, když je jen o rok starší než on. Kluk sundal samopal, sedl si na stupátko a začal brečet, že by to nikdy neudělal. Taková setkání tam byla.“
Kolik let bylo synovi?
„Sedmnáct. Byl ročník 1951.“
Jen o málo mladší, než byl Jan Palach, když se upálil. Jak to jste vnímala?
„To bylo hrozné. Velice špatné. Brečela jsem a říkala si, že něco takového se snad nemůže stát.“ Kdy jste se vrátila do práce? „Asi čtrnáct dní jsme nesměli vysílat, a pak se muselo počkat, až se celá budova po ruských vojácích vydesinfikuje. Ještě nestály Kavčí hory, vysílalo se z Měšťanské besedy v centru města.“
Naposledy jste se na obrazovce objevila na Nový rok 1969 v poledne. Od té doby jsem nesměla. Mrzelo vás to?
„Ne. Já byla ráda. Nemohla bych říkat to, co pak říkaly holky, které nás nahradily. Byla bych si protiřečila. Když vám napíší text, kde chválí soudruha Brežněva nebo Husáka, to nelze. Hůře na tom byli zprávaři, ale i programoví hlasatelé občas museli číst takovéhle věci. Stejně bych byla odešla, byla bych musela plivnout do obličeje sama sobě, kdybych tohle četla. Ale škoda to byla. Bylo mi tenkrát čtyřicet, už jsem věděla, jak na to, uměla jsem improvizovat, cítila jsem, že jsem na vrcholu. V tom mi to utnuli... Minimálně ještě deset let jsem mohla hlásit. Vypadala jsem dobře, ač jsme se sama sobě divila. Když mě odstranili, začali nabírat holky málem z ulice.“
Co jste dělala po stažení z obrazovky?
„Ještě nějaký čas jsem četla mimo obraz, namlouvala jsem zpravodajské komentáře a šoty. Pak zjistili, že můj hlas je slyšet, lidé psali, že jsou rádi, že mi neublížili a že mě alespoň slyší. Takže už jsem nesměla ani číst reklamy a přeřadili mě do archivu. Potom jsem vážně onemocněla. Dostala jsem rakovinu, šla na operaci a odešla do invalidního důchodu. Ten činil 1350 korun, nezapočítali mi práci od roku 1947. Trestali mě finančně, což bylo sprosté. Byla jsem rozvedená samoživitelka, syna na krku, ale to soudruzi nebrali v potaz. Bylo mi v té době 49 let a měla jsem v sobě dva nádory, jeden menší a jeden větší. Ozařovali mě betatronem. Naštěstí jsem se z toho dostala.“
Celý článek najdete v tištěné verzi Aha! 25. 4. 2020
Zemřela Heda Čechová (†91), máma Vladimíra Čecha (†61): Smutná slova o synově smrti
22 fotografií
