Simona Stašová: Proč mi pomlouvají mámu!

Dovolte, abych vám alespoň poblahopřál k nominaci na Českého lva.
„Vždyť to je báječné, já jsem divadelní herečka, takže už jen to, že jsem se ocitla mezi pěti nominovanými filmovými herečkami, je pro mě osobně velká čest. Teď se hlavně věnuji divadlu, jsem tam spokojená. Myslím, že to je také to, co ode mě diváci očekávají. Protože ta energie, kterou mám, se na plátno přenést nedá. Dohoda mezi mnou a divákem je úplně jasná, takže já jsem šťastná a děkuji všem, kdo mi fandí.“

Do Rudolfina vás přišla podpořit vaše maminka Jiřina Bohdalová a také váš syn Vojtěch Staš.
„Myslím, že máma nepřišla podpořit jen mě. Dávala cenu za kameru, ale jsem moc ráda, že tu se mnou je. Syn přišel podpořit vyloženě mě. A možná bude jediný zklamaný, že jsem si cenu neodnesla. Pro mě je hlavní fakt, že někomu stálo za to dát mi nominaci za herečku ve vedlejší roli v nádherném filmu Lída Baarová. Třeba bude někomu ještě stát za to mi dát další roli, a pokud budu cítit, že ta role bude patřit mě, ráda ji zahraji.“

Čím déle vás znám, tím mám větší pocit, že mládnete...
„Za to může jen divadlo. Měsíčně jsem dvaadvacetkrát na jevišti a nemám šanci na volno. Občas předbíhám sama sebe. To je lepší než leckteré fitness studio. Jediné, co ráno dělám je, že si protáhnu cvičením páteř a taky se snažím zdravě jíst.“

Váš syn Vojtěch vás přišel podpořit v doprovodu přítelkyně. Jaká jednou budete tchyně?
„Já už jsem na to všechno tak nachystaná, jen kdyby mě k tomu pustili. Kdyby tak nesoukromničili... Oni chtějí být pořád jen spolu, a když k nim přijdu, tak koukají, kdy už zase půjdu. Ale byla jsem stejná. Trpělivě čekám na ten moment, kdy mě budou potřebovat. Třeba na výpomoc s dětmi.“

A blíží se ten moment?
„Bohužel se zatím neblíží nic. Vojta studuje a druhý syn Marek, to je pan profesor, ten si stále buduje kariéru. V dnešním světě je to těžké, dává se velký důraz na kariérní růst. Za nás to bylo jiné, mohli jsme rodinu vybudovat hrozně brzo. Dnešní doba dává přednost kariéře, což je mi líto. Život není totiž o tom, co zažíváme třeba dnes večer. To je hra. Ten skutečný nastává, až když zavřeme dveře domova, kde žijeme své vlastní životy.“

Jaká je Simona Stašová, když se zabouchnou dveře domova?
„Nejsem stále tak energická. Je mi šedesát dva let. Jsem dva roky v důchodu a na vše se dívám ze strany té poloplné sklenice. Nemá smysl si říkat, že se máme špatně. Vyhýbám se permanentním stěžovačům, nemůžu jim pomoct. Raději poslouchám, že se má někdo dobře. A to i kdyby mi měl na chvilku lhát.“

Zdá se, že s vaší maminkou máte čím dál krásnější vztah?
„Mojí mamince je osmdesát šest let, jsme dvě důchodkyně. Dneska už vím, jak ten život vypadá, a koukám se na to všechno taky z vršku. Za maminkou si stále chodím pro radu. Sama se tomu brání, aby mi neradila sama od sebe. Ale já to chci, protože já vím, že hodně ví.“

O vaší mamince se ví, že umí být také velmi rázná...
„To se o ní říká, to jsou takové pomluvy. Podívejte se na Stellu Zázvorkovou. Byla přísná, nebo ne? Dnes je máma o několik let starší, než když Stella odešla. Já bych na tyhle legendy koukala spíš s vděkem, že tu jsou. Pak, až tu nebudou, tak všichni budou chodit a říkat: To jsme s nimi měli být. Nebo pak budou někteří povídat: To jsme ji chtěli obsadit do filmu... Ale ještě tady je!“

Ovšem vaše maminka je jednou z nejobsazovanějších a národem milovaných hereček.
„No to sice ano, jenže že by měla spoustu nabídek, to se říct zrovna nedá. Ale máma je spokojená se svým životem. Potřebuje, aby hlavně byla zdravá. Já bych ji ráda viděla v nějaké pěkné roli starší dámy. No, ale zřejmě je teď jiná historie. Teď vidíme Anthropoid, Masaryka... Tak třeba se vrátí ještě chvíle, kdy se jim máma bude hodit.“