Jen pro otrlé... Výstava o smrti a utrpení v Mladé Boleslavi
Smrt odjakživa lidi děsí, zvlášť když je spojena se zločinem. Dějiny spravedlnosti nastupující po bezpráví detailně mapuje výstava Zločin, trest a záhrobí v Muzeu Mladoboleslavska.
Stínací meče, oprátky popravených viselců i sebevrahů či opravdové lidské kostry – v síni Mladoboleslavského hradu jsou k vidění děsuplné předměty nesmlouvavě upomínající pomíjivost lidské existence. „Výstava dává nahlédnout jak do dějin smrti 20. století, tak i pár set let nazpět do časů lupičů, šejdířů, poběhlic, podvodníčků i vrahů a také těch, kdo jejich činy trestali, tedy katů a jejich pacholků,“ uvedl archeolog Filip Krásný. Doplnil, že město Mladá Boleslav historicky mělo nejen šatlavu pod radnicí, ale j i pranýř a popraviště.
Přiznání na mučidlech
Ačkoliv by se mohlo zdát, že ve středověku a na počátku novověku se trestalo a popravovalo podle nálady jemnostpánů či duchovenstva, není tomu tak. Přes veškerou krutost tehdejších trestů panoval přísný právní řád, na nějž se úpěnlivě dbalo. „Vyslýchali se svědci a vše se důkladně zapisovalo. Poprava se většinou konala jen párkrát do roka na předem určených veřejných místech. Předcházelo jí důkladné a často vleklé soudní prošetření, které mělo striktní pravidla,“ uvedl Filip Krásný. Vadou na kráse je však skutečnost, že přiznání nezřídka probíhalo na mučidlech.
Preventivní brutalita
Kromě poprav jako stětí hlavy nebo oběšení se u zvlášť závažných zločinů ve středověku používaly nelidské způsoby usmrcení a mučení jako upalování, řezání pruhů kůže ze zad, trhání masa rozžhavenými kleštěmi, vytažení jazyka zátylkem či zahrabání zaživa. „Krutost měla odradit potenciální pachatele a lidem dokázat, že spravedlnosti bylo náležitě učiněno zadost. Od 17. století za osvícenství se postupně od často až velmi brutálních postihů začalo upouštět,“ řekl Krásný.
Kříž po vraždě?
Mezi hlavní exponáty výstavy patří smírčí kříž, který loni v údolí u obce Dalovice poblíž Mladé Boleslavi objevil Martin Dobeš z Hrdlořez. „Smírčí kříže se stavěly na místech, kde došlo k závažným zločinům či tragickým nehodám, aby nastalo pomyslné smíření s Bohem. Podle práva jej vždy hradil pachatel. Co se stalo u Dalovic, je předmětem historického bádání ve smolných knihách a kronikách,“ dodal Filip Krásný.