DIAGNÓZA VETEŠNÍK: Vyhodit, nebo uskladnit?
My víme. Někdy je těžké protřídit si domácnost, protože k řadě věcí máme osobní vztah. Jenže je to potřeba, krámy nám totiž bez nadsázky mohou přerůst nad hlavu. A to pak nezbývá nic jiného, než se svěřit do rukou odborníků a třeba i virtuální reality…
Právě pomocí chytrých brýlí, které se nejčastěji používají k hraní videoher, zkoušeli vědci z univerzity ve Stanfordu léčit pacienty, kteří trpí chorobným hromaděním věcí. A zaznamenali fenomenální výsledky. Tohle je terapie budoucnosti!
Kde mám vařečku?
Křečkování. Tak se také neoficiálně označuje stav, kdy člověk zaplevelí svůj domov objekty, které vlastně vůbec nepotřebuje. Chorobné hromadění věcí je od roku 2013 dokonce považováno za psychickou poruchu, která může pacienty vážně ohrožovat na životě. „Existuje tu riziko požáru, pádu věcí, pádu především starších jedinců, ale i zdravotních potíží plynoucí z nedostatečné hygieny,“ vysvětluje MUDr. Miroslava Khollová z Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. „Nepořádek navíc zabraňuje normálnímu užívání prostor a provádění základních aktivit jako je vaření nebo třeba i spánek.“
První příznaky této nemoci je možné zaznamenat už v dětství. Dle četných výzkumů se navíc křečkování poměrně často dědí. „Nejvýrazněji se problém začíná projevovat až kolem druhé dekády života,“ dodává Khollová. Kromě hromadění harampádí a nepotřebností mají pacienti problém také s rozhodováním. Nejenže nedokážou z přemíry věcí vybrat ty, které už jim neslouží, neumí řešit ani dilemata běžného života. Léčba je často medikamentózní, u lehčích případů stačí absolvovat psychoterapeutická sezení.
Pokus nanečisto
Léky ovšem příznaky pouze potlačí, neřeší příčinu onemocnění. A proto se vědci z univerzity ve Stanfordu pustili do pokusu, který mnozí jejich kolegové zprvu odsuzovali. Nafotili byty několika takových »vetešníků«, data následně převedli do virtuální reality a vytvořili jakousi třídící hru, kterou nechali pacienty hrát. Po nasazení brýlí pacienti viděli své příbytky plné nepořádku a jejich úkolem bylo postupně přebírat věci a vyhodnocovat, které z nich už nepotřebují. Během této doby byli několikrát ujišťováni, že je to celé »jenom jako«. Lidé si tak nanečisto trénovali vyhazování a uklízení harampádí. „73 procent z nich uvedlo, že jim virtuální realita pomohla a po příchodu domů skutečně několik věcí vytřídili,“ říká profesorka Carolyn Rodriguezová, která výzkum vedla. Kromě této poněkud nákladnější terapie zkouší psychologové pacienty na správnou cestu navést na skupinových workshopech. „Důležitá je v tomto případě motivace, a tu pacienti často postrádají,“ doplňuje Rodriguezová. „Někdy stačí jen zlepšit jejich kontrolu nad emocemi, impulzy a myšlenkami a rázem se jim vyhazuje snáz!“
Jak poznat, že je to problém?
• Chátrají nejen věci, ale i vy. Méně o sebe dbáte a okolí si toho začíná všímat.
• Postrádáte empatii a okolí si toho začíná všímat. • Většinu věcí, které máte doma, nepoužíváte.
• Nepořádek v bytě brání tomu, abyste používali místnosti k původním účelům – tedy např. kuchyni k vaření v čistém prostředí.
• Zhoršuje se kvalita vašeho spánku, především proto, že nemáte dostatek světla a vzduchu, hůře se vám dostává do postele.
• Zhoršují se i vaše vztahy, partner/partnerka si stěžuje na nepořádek.
• Jakmile máte nějakou věc vyhodit, přepadají vás úzkostné stavy.
Příčina je nejasná
Roli sice hrají genetické predispozice, ovšem nemoc může být způsobena i organickým poškozením mozku, depresí, u starších lidí pak demencí. Mladší ročníky jí mohou začít trpět poté, co v dětství prožili trauma spojené s vyhozením oblíbené hračky.
Víte, že…
… extrémní chorobné bordelářství a patologická nepořádnost má v psychologii svůj oficiální název – Diogenův syndrom? Je to trochu paradox, protože řecký učenec Diogenes, po němž se nemoc jmenuje, nic neshromažďoval, naopak žil obklopen jen nejnutnějšími věcmi.
