Makedonec Dimitri: Útěk před smrtí! Z Řecka na sever Moravy
4 fotografie
Stovky makedonských a řeckých dětí prchaly po druhé světové Evropou před nesmyslnou občanskou válkou v Řecku (1946 – 1949). Náruč jim otevřelo Československo. Nejvíc dětí zakotvilo u Vítkova na Novojičínsku. Jejich osud připomíná Makedonec Dimitri Kirjakovský (80), který v Česku našel druhou vlast.
Protivládní povstání koncem 40. let vykořenilo z domovů na 25 tisíc dětí. „Někteří tomu říkají vyhnání, jiní útěk za spásou. Výsledek byl vždy stejný, roztrženy byly celé rodiny,“ líčí muž, kterému tehdy bylo pouhých šest let. Děti byly řazeny do transportů. Některé jely do Albánie, jiné mnohem dál. „Já, bratr, sestra, babička a maminka jsme přešli hranici. V Albánii byla velká bída, neměli jsme téměř co jíst. Po cestě jsme lehali do příkopů, když nad námi přelétaly bombardéry. Hluk motorů u dětí vyvolával i pomočování či epileptické záchvaty,“ vzpomíná Dimitri na strasti dětství.
Děti zůstaly samy
Putování Kirjakovského bylo plné bolesti. „Spali jsme na zemi v zimě pod jednou dekou. V Albánii mě chtěla jedna žena koupit, že nás peníze nakrmí, maminka mě ale neprodala. Jednoho dne se babička už neprobudila. Nevím, kde je pohřbena. Pak poslali mámu a další ženy zpět do Řecka kopat zákopy,“ popisuje.
Kolem Evropy
S dvěma sourozenci obeplul Evropu lodí z jihu až na sever, do Polska. „Myslel jsem, že jsme projeli svět,“ usměje se. U našich severních sousedů našli azyl. Ovšem Červený kříž pak naštěstí zařídil sloučení rozdělených rodin. „Po osmi letech se v roce 1956 sešla celá naše rodina v Československu. Děkujeme všem, kteří nás zde přijali a postarali se o nás,“ končí Dimitri vyprávění.
Stavař a elektrotechnik
Dimitri Kirjakovský vystudoval střední elektrotechnickou průmyslovku v Ostravě, v oboru pokračoval i na vysoké škole v Bratislavě, později studoval i stavařinu na univerzitě v Brně. Pracoval ve dvou stavebních firmách, do té druhé nastoupil v Jeseníku, kde žije dodnes. Vzal si za ženu rovněž Makedonku. Má dvě děti, čtyři vnoučata a tři pravnoučata.
Mráz po zádech...
Když se sourozenci Kirjakovští konečně setkali s matkou, objímali ji, jen Dimitri stál opodál. „Díval jsem se na ženu, která měla být mou maminkou. Měla mě ve svých 40 letech. Podle fotografie, kterou jsem stále měl u sebe, pro mne byla nejkrásnější ženou na světě. Náhle jsem stál před strhanou stařenou a ptal se bratra, kdo to je. Když mne objala, po zádech mi přejel mráz. Nešlo mi na ni si zvyknout. Cestu jsem si k ní ale našel a uchovávám ji v srdci. Ano, byla to nejkrásnější žena na světě,“ vypráví dojatě.
Klokočovská kolonie
Do Československa zamířilo z Řecka na čtyři a půl tisíce dětí. Nejpočetnější kolonií byla ta v Klokočově, dnes části Vítkova. Ve zdejším dětském domově vyrůstalo na 450 dětí, další desítky bydlely v domově v nedaleké Melči. Drtivá většina dětí byla makedonské národnosti, menší pak řecké.
Jizvy na výstavě
Osudy Makedonců z Řecka mapuje výstava Interitus Macedonum, která začala tento týden v Městské knihovně ve Vítkově. Nejsilnější momenty? Autentické příběhy uprchlíků, barel (symbolický) s napalmem, jenž užili Američané bojující na vládní straně proti povstalecké Demokratické armádě a zákon z roku 1981. „Brání Makedoncům vrátit se do vlasti, neprohlásí-li řeckou národnost,“ říká Kirjakovský. „Žiji nyní v Jeseníku, daleko od rodné vlasti. Věřím, že mé děti a děti této nádherné země nepotká osud, jaký potkal nás.“
Víte, že...
...mezi řeckými dětmi bydlícími v Klokočově byly i sestry Martha a Tena Elefteriadu? Ty se u nás proslavily jako zpěvačky.
4 fotografie
