Sympatická posedlost úklidem planety: Cesty za odpadky celého světa
6 fotografií
Rok co rok vyprodukuje lidstvo na 380 milionů tun plastového odpadu. Část putuje na skládky nebo do třídíren, ale větší množství končí v krajině nebo oceánech. Alespoň částečně odlehčit přírodě se rozhodli manželé Dolanovi z Mostu. Cestují po světě a sbírají odpadky. Uklízeli už ve čtrnácti zemích světa! Vedle Evropy také ve Střední Americe. Při tom posbírali už 12 904 kilogramů smetí.
„Kdyby mi někdo před lety řekl, že po dokončení doktorátu skončím u sbírání bordelu po cizích lidech, tak se mu určitě vysměju. Ale život si jde svojí cestou a neměnil bych! Můžu cestovat, navíc s tím nejlepším člověkem, dělat k tomu trochu dobra. A ještě ho šířit, co víc si přát?“ načíná povídání Jiří Dolan (34).
PRO DOBRÝ POCIT
Putování Dolanových za čištěním planety, ale i za zážitky začalo ve Španělsku. To když se do Barcelony vydala Michaela (31) za prací. Jejich společným snem bylo žít u moře. Což se jim splnilo a na Pyrenejském ostrově si také začali více všímat odpadků. Se sběrem začali na pláži poblíž barcelonského bytu na Světový den oceánů (8. června 2020) během covidu.
Vyrazili tenkrát jen s pytlíkem a jednorázovými rukavicemi. „Cítili jsme se po úklidu dobře, zabralo to hodinku a bylo pak hezký si sednout a vidět, jak je pláž čistá. Následně jsme uklízeli vlnolam, což už byl ale projekt na osm sobot, protože se tam válelo 160 kilogramů odpadků,“ pokračuje ve vyprávění Jiří.
Později si chtěli splnit další sen. Cestování bez pevného data návratu. A tak se vydali do Střední Ameriky. Tamní úklidové práce sdíleli na TikToku ve španělštině. Získali si respekt u místních a neušli ani pozornosti salvadorského prezidenta. „Objevili jsme plno míst, která byla nad naše síly. Třeba na ostrově Cozumel v Mexiku. Sebrali jsme symbolicky tradiční dvě tašky na pěti metrech čtverečních a smutně odjeli.“
KDYBY JEDEN Z TISÍCE…
V nikaragujském městě Chinandega dostali tip na znečištěnou řeku. Zorganizovali úklid, došli na místo, ale zjistili, že tohle nedají. Potřeba by byla těžká technika. „Občas si při sbírání odpadků hezky česky a nahlas zanadáváme, protože nám nikdo nerozumí. Aspoň trochu upustíme páru. Chceme ukázat, že prostě stojí za to bojovat proti kontaminaci životního prostředí a v lidech probudit určitý pocit sounáležitosti,“ míní Michaela.
Někdy by to manželé nejraději zabalili. Uvědomují si, že samotný sběr odpadků nic moc neřeší. Cokoliv uklidí, skončí většinou na skládce. Jsou si ale vědomi, že je snazší zahodit odpadek na místě, kde už nějaký nepořádek je. Úklidem se snaží dávat příklad i ostatním. „Kdyby se toho chytil jen jeden člověk z tisíce, tak to stojí za to,“ uvažuje Jirka. A prý rozhodně není extrovert, takže zájem okolí při jejich popelářském nadšení mu byl ze začátku nepříjemný. Teď si už ale zvykl.
Celý článek naleznete v tištěné podobě Nedělního Aha! (21. 1. 2024)
6 fotografií
